Po stopách Marie Curie v jáchymovském podzemí

Proč právě Jáchymov? Z odpadu tamní továrny na výrobu uranových barev izolovala spolu s manželem Pierrem v roce 1898 dva do té doby neznámé radioaktivní prvky: polonium a radium. V malé kůlně uprostřed Paříže zpracovali manželé Curieovi neuvěřitelných deset tun vysušeného rmutu, který zbyl po zpracování uranové rudy s obsahem smolince neboli uraninitu (oxidu uraničitého).

Nejednalo se tedy přímo o smolinec, jak se často uvádí, ale o zbylé úpravárenské písky, z nichž už byl uraninit extrahován. Podle dobového popisu se do Paříže dopravovaly v pytlích: šlo tedy o sypký, vysušený odpad, který prošel louhováním a kalolisy v továrně.

Jen pro zajímavost: c. k. administrativa objev radia, který získal prestižní Nobelovu cenu, rozhodně neuvítala s nadšením. Rakousko-Uhersko se totiž v té době sblížilo s Německem, hlavním nepřítelem Francie, což přirozeně vedlo k ochlazení vztahů s Paříží. A tak byli vysocí úředníci jáchymovských dolů, horní rada Franz Babanek a vrchní správce jáchymovské hutě Anton Seifert, potrestáni za to, že prodej úpravárenského odpadu manželům Curieovým umožnili.

Marie a Pierre ovšem zaplatili za přelomový objev ještě vyšší cenou – vlastním zdravím. S neviditelnými paprsky se jim do organismu vplížila i zákeřná nemoc z ozáření. Před možným negativním působením rentgenových paprsků sice varoval vynálezce Nikola Tesla už v roce 1897, jak moc ničivé však mohly účinky radioaktivního záření být, se ještě nevědělo.

A tak manželé Curieovi zpracovávali tuny radioaktivních látek bez jakýchkoli ochranných pomůcek. Zkumavky s radioaktivními izotopy nosila Marie po kapsách a těšila se matným světlem, které ve tmě vydávaly…

Přirozenou radioaktivitou byla kontaminována celá laboratoř Curieových: nábytek, vědecké zápisky, dokonce i Mariiny kuchařky. A také těla obou vědců. Jejich ostatky jsou vysoce radioaktivní dodnes, takže rakve manželů musely být vyloženy silnou olověnou vrstvou. Stejně tak jsou chráněny jejich pracovní deníky: spočívají v olověných boxech, badatelé k nim mají přístup pouze v ochranném oděvu a v poslední době hlavně on-line v podobě skenů.

To ovšem Marie Curie-Skłodowská v roce 1925, kdy s velkou slávou přijela do mladé Československé republiky, nemohla vědět. Možná však už něco tušila. Možná už tehdy vnímala první zdravotní potíže související s ozářením, a proto k jáchymovským lázeňským procedurám přistupovala velmi opatrně.

O téměř zázračných léčivých účincích jáchymovské důlní vody na bolesti kloubů věděli horníci už dávno. A tak v roce 1906 vznikly v Jáchymově první lázně na světě, v nichž léčila neduhy voda obsahující radon, plynný produkt rozpadu radia. Léčebný účinek spočíval v tom, že velmi malé dávky radioaktivního záření vybudí organismus k vlastním opravným procesům.

Lázeňští hosté užívali radonové koupele, pili radioaktivní vodu a nechávali se přímo ozařovat radioaktivními „jáchymovskými krabičkami“, které se přikládaly na postižená místa. Fungovalo to a věhlas jáchymovských lázní se šířil. Pobývali v nich prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš, léčil se zde spisovatel Alois Jirásek, hudební skladatelé Oskar Nedbal a Richard Strauss, operní pěvec Fjodor Šaljapin, egyptský král Fuad, fyzik a spisovatel František Běhounek…

Na místě starého zájezdního hostince vyrostl okázalý hotel Radium Kurhaus, dnes Radium Palace – a okolo spousta penzionů. V roce 1908 byl vybudován vodovod vedoucí z dolu Werner do lázní původní radioaktivní prameny, které se jmenovaly Štěpovy po někdejším řediteli jáchymovských dolů.

Ty ovšem brzy přestaly stačit náporu hostů, a tak byly postupně ve 20. letech minulého století v dole Svornost zprovozněny ještě prameny Curie, Hildebrandt a Becquerel.

Jáchymov v té době prožíval radiovou horečku, která si nijak nezadala s tou stříbrnou, jež město postihla v 16. století. Pivovar vařil Radium-Bier, sodovkárna stáčela Radium-Perle či radiové likéry, pekl se zde radiový chléb Radium-Brot. Místní továrny vyráběly radiové mýdlo St. Joachimsthaler Radium-Seife, radiové masti proti bolesti zad, radiové voňavky, radiovou vodu na vlasy, radiové prací prostředky…

A také v úvodu zmíněné uranové barvy, které dodávaly sklu a glazurám typickou fluoreskující žlutou až zelenkavou barvu.

Hosté si pak z lázní odváželi jako suvenýr spinthariskop: kovový válec s lupou, v němž bylo možno sledovat záblesky radioaktivního rozpadu, či „kapesní Jáchymov“: zkumavku naplněnou radiovou solí, do níž se vlévala voda, která se po aktivování pila.

Ne všechno ovšem bylo zdraví prospěšné. S radioaktivitou je třeba zacházet velmi opatrně – a právě na to upozornila při své návštěvě Marie Curie. Definitivně pak nadšení nad zázračnými účinky neviditelného záření zchladily strašlivé důsledky Hirošimy a Nagasaki. To jsme ale předběhli…

Vraťme se zpět do června 1925, kdy dvojnásobná nositelka Nobelovy ceny dorazila do Jáchymova. Její pobyt v Československu popsal almanach, jejž loni u příležitosti stého výročí návštěvy město vydalo.

Marie Curie dorazila do Krušných hor v úterý 16. června 1925 dopoledne spolu se svým bývalým žákem, fyzikem Františkem Běhounkem, který proslul též jako spisovatel dobrodružné literatury pro mládež a přeživší člen ztroskotání vzducholodi Italia u severního pólu, a doprovázel ji po celý pobyt v Československu. To už měla za sebou dvoudenní návštěvu metropole se spoustou oficialit, vzletných projevů a záplavou květin.

„Vzácná paní, jste veliký člověk, jehož vynález mění základy moderní vědy a přibližuje lidstvo k jednotnějšímu a správnějšímu poznání hmoty; možnosti, jak prospěti lidstvu vaším objevem, jsou ještě nevyčerpány, a přece již nyní radium je velkým dobrodiním pro trpící,“ zaznělo v uvítací řeči na Wilsonově nádraží.

„V paní Curie pozdravujeme jednu z prvních tvůrčích inteligencí, jež krok za krokem dobývaly poznání struktury hmoty: poznání z nejkrásnějších, jakých kdy lidský duch dosáhl,“ psal Karel Čapek v Lidových novinách 14. června.

Vědkyně si ovšem na mediální pozornost příliš nepotrpěla a z okázalých ceremonií byla unavená. „Nejsem schopna ti sdělit cokoliv inteligentního,“ postěžovala si dceři Irène v dopisu, který napsala po slavnostní večeři na uvítanou. Prohlédla si Pražský hrad a Staroměstskou radnici, na zámku v Lánech ji přijal prezident Masaryk. Vědkyni ovšem spíš zajímal radiologický ústav a další odborná pracoviště spojená s výzkumem radioaktivních látek: klinika profesora Rudolfa Jedličky a ústav profesora Julia Stoklasy.

A nejvíc se těšila do Jáchymova. Hned po příjezdu vyjela na horu Klínovec, odkud sestoupila spolu se svými průvodci zpět do města pěšky. Strmou cestu dlouhou okolo pěti kilometrů „překonala s obdivuhodnou čilostí“, jak se píše v almanachu. Následovala prohlídka uranové a radiové továrny a slavnostní hostina v hotelu Radium, která se protáhla dlouho do noci kvůli odborným diskusím o léčbě radioaktivním zářením.

Ve středu si Marie Curie prohlédla jáchymovské lázně. Jak uvedly Lidové noviny, dotazovala se „na způsob užívání léčebných metod s takovou striktností, logičností a účelností, že odpovídající prof. Jedlička přes všechno své nádherné odbornictví měl jistě dojem, že dělá znovu rigorózum“.

Vrcholem programu pak bylo sfárání do dvanáctého patra dolu Svornost, kde v hloubce okolo půl kilometru vyvěrá nejsilnější pramen radonové vody – právě ten, jenž nese její jméno. Vědkyně byla jednou z mála výjimek, které horníci do Svornosti pustili. Ženy pod zemí totiž neviděli rádi – věřili, že přinášejí do dolů neštěstí…