Článek
Obraz Portrét mladé dívky od nizozemského malíře Toona Keldera byl před druhou světovou válkou součástí kolekce Jacquese Goudstikkera, což byl nizozemský obchodník s uměním židovského původu. Za války však značnou část jeho sbírek zabavili nacisté. Po Portrétu mladé dívky se pak na dlouhá desetiletí slehla zem.
Objeven byl až nyní, informoval známý nizozemský hledač ztraceného umění Arthur Brand, jemuž se přezdívá Indiana Jones uměleckého světa. Největší zásluhu na tom však má muž, jenž si přeje zůstat v anonymitě.
Ten Branda kontaktoval s tím, že ke své hrůze zjistil, že je potomkem jednoho z nejvýše postavených nacistických kolaborantů Hendrika Seyffardta a že v domě jeho příbuzné, Seyffardtovy vnučky, visí obraz, který byl pravděpodobně za války ukraden z Goudstikkerovy sbírky.
Vlastnictví obrazu bylo navíc jakýmsi rodinným tajemstvím, protože muž Brandovi mimo jiné řekl, že členové rodiny o něm věděli, ale vzájemně se nabádali, že o tom nesmí nikdo nikomu říci. Informátor však považoval za svou povinnost to zveřejnit, a proto kontaktoval Branda, aby pomohl obraz vrátit právoplatným majitelům, tedy potomkům a dědicům Jacquese Goudstikkera.
Arthur Brand se okamžitě vrhl do studia archivních záznamů a zjistil, že skutečně jde o ukradený originál. Toho se v roce 1940 zmocnil říšský maršál Hermann Göring, krátce poté, co Goudstikker uprchl před nacisty do Anglie.
V tom samém roce jej pak podle všeho na aukci získal Hendrik Seyffardt, jenž patřil k těm nejvýše postaveným nizozemským kolaborantům, a podle webu The Guardian dokonce i velel jednotce dobrovolníků Waffen-SS na východní frontě, kde byl v roce 1943 zavražděn. V jeho rodině se pak Kelderovo dílo dědilo z generace na generaci až do současnosti.
A je vcelku pravděpodobné, že by se brzy mohlo vrátit ke Goudstikkerovým potomkům. Přinejmenším tomu nasvědčují výroky některých dalších členů Seyffardtovy rodiny, kteří pro to vyjadřují pochopení.
Nicméně stát se to nemusí. Podle webu The Guardian totiž v tomto případě nizozemská policie nemůže nijak zasáhnout, protože zločin je již takříkajíc promlčený. A bezmocné jsou i úřady, protože zkrátka nemohou někomu nařídit, aby se vzdal vlastního majetku.
Ale vzhledem k tomu, že se do případu vložil Arthur Brand, dá se očekávat spíše pozitivní výsledek. Tento hledač uměleckých pokladů má totiž na kontě již celou řadu významných objevů, které se mu prakticky vždy podařilo dotáhnout až do úspěšného konce. Nezřídka mu ovšem i přeje štěstí, třeba když mu jednou neznámý muž přinesl ukradený obraz od Vincenta van Gogha v tašce z IKEA.
