Největší katastrofy na fotbalových stadiónech, jedna se stala před 65 lety

Den jako každý jiný. Hrálo se čtvrtfinále FA Cupu mezi domácími Bolton Wanderers a Stoke City. Mělo to však jednu chybu. Stadión o maximální kapacitě 70 tisíc lidí zaplnilo o neuvěřitelných 15 000 diváků více. Domov jednoho z anglických klubů byl zastaralý, trámy takový nápor nemohly vydržet, až v jedné části tribuny praskly. Následky byly katastrofální - 33 mrtvých a stovky zraněných.

Incident vedl k tzv. Moelwyn Hughesově zprávě, kde se doporučuje omezení velikosti davu na minimum. Hughes, britský člen parlamentu, to navrhl na konferenci o licencování a regulaci sportovišť. Vedlo to ke snížení počtu diváků na Burnden Parku na 25 tisíc. I přesto byl stadión v dubnu roku 1997 uzavřen a o dva roky později zdemolován.

Katastrofa na Burnden Park byla největší tragédií v historii britského fotbalu až do roku 1971, kdy došlo k tragédii na stadiónu Ibrox v Glasgow ve Skotsku. Domov klubu Rangers FC postihly celkem tři katastrofy. V roce 1902 se část tribun propadla o 12 metrů kvůli silným dešťům z předchozí noci, zemřelo 25 lidí, zápas se ale i přesto dohrál, aby diváci zůstali na místech a usnadnili tak práci záchranářům.

V roce 1961 zemřeli dva fanoušci při tlačenici na schodišti. Rangers si uvědomil závažnost tohoto incidentu a do zlepšení tribun investoval do té doby nevídaných 150 tisíc liber. Největší tragédie měla ale přijít až o deset let později. 2. ledna 1971 bylo na stadiónu 100 tisíc fanoušků, opět překročení limitu. Zápas probíhal celkem v klidu. Bezbrankový fotbal se blížil ke konci, když v 89. minutě dal soupeř gól.

Fanoušci Rangers se začali zvedat z laviček a pomalu odcházeli ze stadiónu, když náhle jejich favoriti vyrovnali. Vznikl chaos. Fanoušci se chtěli vrátit na tribuny a opěvovat svůj tým, zatímco diváci podporující soupeře chtěli odejít. Část tribuny se náhle prolomila. Zemřelo 66 lidí, z toho pět desetiletých spolužáků z místní školy, a více než dvě stě diváků bylo zraněno.

Ty největší katastrofy se neděly jen na britských ostrovech, ale v i Africe. Mezi jednu z posledních patří tragédie z roku 2001, která se odehrála na sportovním stadiónu Accra v Ghaně. Domácí do poslední chvíle vedli, ale náhle se skóre obrátilo a prohráli. Fanoušci byli rozhořčeni a začali na hřiště házet vše, co jim přišlo pod ruku včetně sedaček.

Odpovědí jim byla policie se slzným plynem. Nastala panika, a protože některé únikové východy byly uzamčené, diváci se neměli jak dostat ven, a k tomu už zdravotnický personál stadión opustil, když byl zápas u konce. Zemřelo 127 lidí, většina ušlapáním. Následně bylo šest policistů obviněno ze zabití těchto obětí.

Ve stejný rok o pár měsíců později se v Jihoafrické republice na stadiónu Ellis Park v Johannesburgu propadla jedna z tribun. Při úprku bylo rozdrceno 43 diváků. Kapacita stadiónu byla kolem 60 tisíců, některé zprávy uvádějí, že ve chvíli propadnutí tribuny byl na místě dvojnásobek fanoušků - téměř 120 tisíc. Vyšetřování se zaměřilo na bezpečnostní stráž, která použila slzný plyn, ale závěr šetření ukázal na podplacený bezpečnostní personál u vchodů, který pouštěl lidi bez vstupenek.

V 80. letech 20. století došlo asi k největšímu počtu tragédií na stadiónech. Roku 1981 v Řecku na Karaiskakis bylo ušlapáno 21 lidí. v roce 1985 ještě před zahájením evropského poháru v Belgii na Heyselově stadiónu mezi Liverpoolem z Anglie a Juventusem z Itálie zemřelo 39 lidí a 600 bylo zraněno, když se zhroutily stěny pod nátlakem boje fanoušků obou týmů.

Roku 1989 v Anglii na stadiónu Hillsborough při tlačenici přišlo o život 96 diváků, všechno fanoušci Liverpoolu, a téměř osm set jich bylo zraněno, tato katastrofa je dosud nejtragičtější ve fotbalové historii Velké Británie. Během poháru UEFA v Moskvě v roce 1982 se stala podobná událost jako na skotském stadiónu Ibrox, v Rusku ale zahynulo 67 lidí, i když mnozí tvrdí, že jich bylo víc jak 340.

Po událostech v Hillsborough byl vydán Zelený průvodce samotnou vládou Spojeného království, který obsahuje návod, jak správně zajistit divákovi bezpečnost při sportovních utkáních. Například vysvětluje, že je potřeba si pozvat architekta, stavebního inženýra a příslušné úřady, kteří posoudí, kolik fanoušků maximálně tribuny unesou.

V roce 1985 v Anglii na stadiónu Valley Parade během utkání mezi Bradford City a Lincoln City vypukl požár. Bradford měl slavit vítězství fotbalové ligy třetí divize, místo toho ale v ohni našlo smrt 56 lidí a 265 jich bylo zraněno. Ukázalo se však, že majitel stadiónu byl varován, že kdyby došlo k nedbalému pohození cigarety, mohlo by to vést k požáru. Dva měsíce před neštěstím se proto rozhodl nahradit dřevěné pilíře a střechu za ocelové.

Během první půle zápasu už byla pozorována světla naznačující vypuknutí požáru, nikdo tomu ale nevěnoval pozornost. Jeden z diváků nejspíš vyhodil nedopalek cigarety, který propadl otvorem ve stojanu na odpadky až dolů, kde byly papíry a pod nimi už jen dřevo. Pod tribunou začalo hořet, lidé cítili horko a jeden z diváků dokonce běžel pro hasicí přístroj, ale nenašel ho. Za chvíli dorazili hasiči, ale to už byly tribuny v plamenech. Oheň se prý šířil rychlostí blesku. Někteří se snažili házet děti přes zeď, jiní unikly na hřiště a ostatní se v panice snažili dostat ven. Jedním z důsledků této tragédie byl zákaz výstavby nových dřevěných tribun na území Velké Británie.

Za některá úmrtí na fotbalových stadiónech ale nemůže lidský faktor, pohromu několikrát vyvolala sama příroda. V Nepálu roku 1988 na stadiónu v Kathmandu zemřelo 93 lidí a stovky jich byly zraněny, když začali prchat před silným krupobitím, které během zápasu začalo.

Zatím poslední pohroma odehrávající se na fotbalovém stadiónu se stala v roce 2009 při kvalifikaci na mistrovství světa ve fotbale. Zápas skončil 5-0, kdy Pobřeží slonoviny porazilo Malawi. Diváci odcházející z tribun se začali tlačit, někteří popadali na zem. Paniku chtěla ukončit policie se slzným plynem, bylo to ale ještě horší a výsledkem bylo dvaadvacet mrtvých a 132 zraněných. Stadiónu Houphouët-Boigny Arena po vyšetření tragédie byla udělena pokuta ve výši 47 tisíc dolarů.

Nic z výše zmíněných ale nepředčí katastrofu z dob starého antického Říma a doufejme, že se tomu ani tak nestane. V roce 27 se, zřejmě levně postavený, amfiteátr zhroutil ve chvíli, kdy na něm probíhaly gladiátorské hry. Z celkových padesáti tisíců diváků nalezlo v troskách smrt 20 tisíc lidí. Pro budoucnost stadiónů to mělo pozitivní ohlas. Římský senát rozhodl, že na stadión mohou jen lidé, kteří mohou zaplatit vstup, a dále rozhodl, že všechny amfiteátry se budou stavět pouze na pevných základech a budou pravidelně kontrolovány.