Nejtragičtější chmelová brigáda. Při neštěstí na Žatecku před 60 lety zahynulo 10 pražských studentů

Šestnáctiletý student a talentovaný hokejista Adolf Pistorius spěchal v pondělí 2. května 1966 brzy ráno na pravidelný trénink na pražském zimním stadionu na Štvanici. Hokejoví spoluhráči, kteří se tu s ním setkali, netušili, že svého kamaráda vidí naposledy.

Před polednem téhož dne se Pistorius připojil k 48členné skupině studentů, kterou jeho škola, Střední průmyslová škola strojní v pražské Masné ulici, vyslala na chmelovou brigádu na Žatecku.

Studenti odjeli vlakem do Rakovníka. Tady na ně na nádraží čekal nákladní automobil V3S, který je měl dopravit do zhruba 21 kilometrů vzdálené vesnice Deštnice. Všech 48 studentů i s batohy se vměstnalo na korbu náklaďáku a auto, řízené šoférem ze zemědělského družstva, vyrazilo do Deštnice.

Výprava se sem dopravila bez potíží. Jak později ale přeživší studenti vypověděli, až tady se dozvěděli, že ubytování nemají přímo v Deštnici, ale musí dojet do nedaleké vsi Velká Černoc. Náklaďák se studenty tak čekala ještě zhruba pětikilometrová cesta. A na ní také železniční přejezd, na kterém silnice překonávala trať mezi Lužnou u Rakovníka a Žatcem.

Šlo o přejezd se závorami. Když se auto se studenty k přejezdu blížilo, závory byly nahoře. Průjezd byl volný.

„Díval jsem se tehdy zrovna z okna. Od Deštnice přijíždělo nákladní auto, zpomalovalo, ale nezastavilo. Na přejezdu nebyly staženy závory a řidič tedy vjel na přejezd,“ vyprávěl později novinářům Antonín Korec. Z kuchyně strážního domku, v němž žil, měl přejezd jako na dlani.

„V tu chvíli se ozvala rána, lokomotiva narazila do předku auta a odhodila jej do stráně. Tam zůstalo nakloněné bokem. Vyběhl jsem ven a nahlásil vše drážním telefonem výpravčímu, aby zastavil vlaky a zavolal sanitky,“ popisoval Korec.

Náraz vymrštil část studentů z korby náklaďáku do kolejiště a do škarpy okolo trati. Jedním z nich byl Adolf Pistorius. Hlavou dopadl na šroub kolejnice a na místě zemřel.

Neštěstí mělo celkem 10 obětí, šest mladých lidí zemřelo na místě, čtyři později v nemocnici.

Na příběh talentovaného hokejisty Adolfa Pistoria upozornil dokument Deštnice 1966, který v rámci série Osudové okamžiky odvysílala v roce 2001 Česká televize.

Vyšetřování tragédie brzy odhalilo, že příčinou neštěstí nebo spouštěčem této příčiny byl dlouhodobý osobní spor mezi závoráři. Ti tehdy museli závory u přejezdu blízko Deštnice stahovat ručně. V osudné pondělí měl až do půl šesté odpoledne službu závorář Josef Kostka. Pak ho měla vystřídat kolegyně Marie Hajná. Protože Kostka se s Hajnou nemusel a nechtěl se s ní potkat, strážní domek opustil ještě před jejím příchodem.

„Nemohl jí tak říct o zpožděné lokomotivě mířící k přejezdu. Zpoždění nezapsal ani do provozní knihy. Hajná se tak domnívala, že lokomotiva ze směru Milostín už podle jízdního řádu projela, a proto nespustila závory,“ informuje text na webu obce Deštnice.

Soud po tragédii potrestal čtyři osoby, odnesly si nepodmíněné tresty od osmnácti měsíců do pěti let. Hlavní viník, závorář Kostka, ještě před začátkem procesu spáchal sebevraždu. Strojvůdce lokomotivy byl zproštěn obžaloby, nepodařilo se prokázat, že by něco zanedbal. Nejvyšší, pětiletý trest, tak vyfasoval topič z lokomotivy. Při vyšetřování se přiznal, že nákladní auto se studenty zahlédl dříve než strojvedoucí, ale neupozornil na něj.

Dalšími potrestanými byli závorářka Hajná, řidič nákladního auta a učitel doprovázející studenty. Dva poslední zmíněné soud potrestal primárně za to, že připustili, aby na korbě nákladního auta cestovalo téměř 50 lidí.