Na vraždu mu stačilo 15 vteřin. Od řádění heparinového vraha uběhlo již 20 let

Je 23. září roku 2006 a primář havlíčkobrodské nemocnice Pavel Longin sedí ve své kanceláři, kde prochází rozpis služeb svého personálu. Má špatnou předtuchu. Na jednom z oddělení dochází k častým úmrtím pacientů a nikdo neví proč.

Longin porovnává rozpisy služeb s dobou, kdy ke komplikacím – a v některých případech i k úmrtí pacientů – došlo, a zjišťuje, že za komplikacemi stojí lék heparin. Z celkového počtu čtyřiceti případů bylo ve třiadvaceti z nich prokázáno podání heparinu jako důvod krvácení. V hlavě mu bleskne otázka: Proč by tento lék někdo pacientům podával?

Když se do materiálů ponoří ještě hlouběji, všimne si, že ve všech třiadvaceti případech, kdy byl heparin pacientům podán, měla navíc službu jedna a ta samá osoba, Petr Zelenka.

Primářovo podezření pouze utvrdí fakt, že v době, kdy měl Zelenka dovolenou, úmrtí pacientů z ničeho nic ustala.

Právě v tento moment se začne rozplétat případ, který vedl ke změnám v českém zdravotnictví. Případ Petra Zelenky.

Práce v havlíčkobrodské nemocnici byla pro Zelenku první, kterou si dokázal po dlouhé době udržet. V nemocničním prostředí se již nějakou tu dobu pohyboval, ale pověst pracovitého a spolehlivého zaměstnance zrovna neměl.

Vše se ale změnilo poté, co nastoupil právě do nemocnice v Havlíčkově Brodě. Na ARO nastoupil v roce 1998 a při svém působení zde si dodělal vzdělání a začátkem roku 2006 nakonec povýšil až na vedoucího oddělení sester.

Právě zdejší kolegové ho popisovali jako velmi pracovitého a šťastného zaměstnance. Jak se ale později ukázalo, Zelenka v sobě skrýval touhy, které nikdy neměly vyplavat na povrch.

Postupem času se v Zelenkovi začala probouzet potřeba destrukce, která byla vyvolána několika faktory.

Rodičům se rozhodl prozradit sexuální orientaci, s tou se ale jeho otec nemohl smířit. Jeho partner navíc získal novou práci, která mu neumožňovala trávit tolik času doma, a sám Zelenka začal ve své práci stále více cítit vyhoření.

Toto období plné konfliktů Zelenka řešil alkoholem, který v něm vyvolával buď deprese, ve kterých byl lítostivý až plačtivý, nebo výbuchy agresivního chování.

Právě v tomto období jeho života v něm začala růst potřeba vraždit a už v květnu roku 2006 se o svou první vraždu pokusil.

Podle Andreje Drbohlava, psychopatologa a předního experta na sériové vrahy, byl Zelenkův motiv ale trochu jiný. „Motivem Zelenkových vražd byla touha dostat lékaře do pozice bezradnosti a nevědomí. Byla mu příjemná situace nastalého chaosu, vidina lékařů, kteří dlouze studují záznamy a vůbec netuší, co se děje a co by měli dělat,“ napsal Drbohlav ve své knize Psychologie sériových vrahů.

Jako svou vražednou zbraň si Zelenka vybral lék na ředění krve, heparin. Ten u pacientů způsoboval komplikace, vyvolával masivní krvácení a vedl k rapidnímu zhoršení jejich stavu. A právě proto se Zelenkovi začalo říkat heparinový vrah.

Svým obětem podával velké dávky léku, které někdy smíchal také se solným roztokem, inzulinem či benzodiazepinem. Podával jej vždy na konci své služby, aby se jeho účinky projevily až ve chvíli, kdy bude mít pacienty na starost již nová směna.

Sám Zelenka se nechal slyšet, že právě zvědavost stála na počátku jeho cesty za vraždou. Chtěl jen vyzkoušet, co podané léčivo pacientovi způsobí.

V květnu roku 2006 se rozhodl svou zvědavost ukojit. Při jedné ze svých směn přistoupil k pacientovi upoutanému na lůžko, z kapsy potichu vytáhl injekční stříkačku a píchl ji do zavedeného žilního vstupu pacienta. Tímto způsobem Zelenka podal pacientovi heparin s odstupem času celkem třikrát, muž jeho pokus přežil.

Druhý pacient takové štěstí neměl – osmašedesátiletému muži podal heparin dvakrát a stal se tak první Zelenkovou obětí.

Celkem se tímto způsobem pokusil připravit o život 17 osob, u sedmi z nich se mu to podařilo. Na celou vraždu Zelenkovi stačilo pouhých deset až patnáct vteřin – potřeboval jen vytáhnout injekční stříkačku z kapsy a píchnout ji do zavedeného žilního vstupu pacienta.