Článek
Ladislav Hojer se narodil 15. března 1958. Jeho dětství nebylo tím nejšťastnějším. Pocházel ze čtyř dětí, o které se musela starat matka. Otec mu zemřel, když mu bylo 11 let, a nedlouho poté mu zemřela i matka. V dětství navštěvoval zvláštní školu a později se vyučil sklářem.
Hojer nebyl příliš inteligentní, jeho inteligenční kvocient se pohyboval na dolní hranici běžného IQ, pouze 88 bodů. I z toho důvodu byl často terčem posměchu od svého okolí. Také kvůli svému nízkému IQ užíval specifickou mluvu a až primitivní způsob vyjadřování. Při popisování svých vražd často užíval výrazy typu „ubral jsem jí kyslík“ či „zůstala mi pod rukama“.
Svým okolím byl popisován jako uzavřený a nekomunikativní typ, který měl problémy navazovat romantické vztahy se ženami. Časem si k nim vypěstoval až nenávist a pohrdal jimi, jak zmínil doc. Karel Hynek, který Hojera vyšetřoval.
S vraždami rostla agrese
První vraždy se Hojer dopustil v noci z 1. na 2. listopadu 1978. Tato noc se stala osudnou devětadvacetileté Evě Rozhlenové, kterou si vyhlédl při své noční procházce Děčínem. Rozhlenová byla té noci na cestě z kina, domů už se ale nikdy nevrátila.
Hojer na ženu zaútočil, srazil ji k zemi a uškrtil. Její mrtvé tělo se poté pokusil znásilnit, a když se mu to nepodařilo, sexuálně se nad ním uspokojil. Než z místa odešel, vložil oběti do genitálií kopřivu, kterou našel poblíž.
Další vraždy se vždy odehrávaly v podobném duchu a při všech svých činech užíval obdobný způsob provedení. Oběť překvapil, uškrtil a následně znásilnil.
Hojer byl později několikrát vyšetřen lékaři, kteří došli k závěru, že se jedná o sexuálního sadistu s psychopatickou osobností a řadou sexuálních deviací, jako například nekrosadismus, nekrofilie či antropofágie, tedy kanibalismus.
Policejní fotografie vraha Ladislava Hojera
S přibývajícími vraždami se u něj postupně vyvinula potřeba rostoucí agrese, což je jasně patrné například z vraždy Ivany Mátlové. Tuto dvacetiletou dívku přepadl, když se vracela domů z plesu.
Zde svůj modus operandi trochu pozměnil. Nejprve ji několikrát neúspěšně oslovil, ale vždy jej odmítla, a když chtěla z místa odejít, strhl ji na zem. Poté se dívku pokusil znásilnit, ta se ovšem bránila, a tak ji uškrtil.
Hojera to ale tentokrát neuspokojilo, a proto se rozhodl dívku ještě pobodat. Celkem jí posmrtně zasadil devětatřicet bodných ran. Z místa si navíc tentokrát také odnesl „trofej“, odřízl dívce prsy a genitálie, nad kterými se doma ještě několik dní ukájel a nakonec také uvařil a část snědl.
Poslední oběť přivedla kriminalisty na stopu
Vražda jednapadesátileté Anny Šťastné se mu stala osudnou. Ženu přepadl pouhých 300 metrů od svého bydliště. Při vyšetřování této vraždy bylo vytipováno na tři a půl tisíce podezřelých. Postupně se však okruh podezřelých snižoval, až zůstalo pouze jediné jméno: Ladislav Hojer.
Pomohl tomu také fakt, že Hojer se svou poslední vraždou rád chlubil a svému známému popsal detaily, které mohl znát jen vrah.
Hojer byl zatčen v zimě roku 1982 před sklářskou dílnou, ve které pracoval. Největší zásluhu na jeho dopadení měl kriminalista Jiří Markovič, který u policie sloužil šestatřicet let. Vzhledem ke zkušenosti celého týmu, který se na vyšetřování podílel, bylo již od počátku jasné, že toto nebude jediná Hojerova vražda, což se nakonec ukázalo jako pravda. Během několika let se Hojer doznal i k dalším vraždám.
Hojer byl nakonec 9. listopadu roku 1984 odsouzen za pět vražd k trestu smrti. Svých činů nikdy nelitoval.
Bez lítosti, ale se strachem ze smrti
Popraven byl o necelé dva roky později, a to 7. srpna roku 1986. Je ovšem namístě domnívat se, že vražd mohlo být mnohem více. Sám Hojer v jednom ze svých rozhovorů s Markovičem uvedl: „Řetězec vražd nebyl ukončen.“