Článek
Konec válečného konfliktu vyhlíželi všichni obyvatelé a na hladký průběh odsunu německých sil v Bělé u Luže dohlíželo devět členů 4. partyzánského praporu generála L. Svobody, kteří pravidelně procházeli tříkilometrovou vzdálenost mezi Bělou a Zdislaví. V Bělé ve stodole přenocovali a měli se vydat opět na obhlídku.
Místní partyzáni jsou pohřbeni na místním hřbitově.
„Dne 9. května ale partyzáni zaspali a na pravidelnou obchůzku mezi vískami se vydali až kolem šesté hodiny ranní. Možná rozespalost, která měla za následek nepozornost, způsobila, že si mladíci nevšimli konvoje nacistů, který se chystal k odsunu. Ustupující německá kolona si jich všimla ve chvíli, kdy se česká četa stáčela postranní cestičkou 100 metrů před lesem do Bělé. Dva německé vozy je rychle dojely a u lesíka nad Bělou sedm z nich Němci postříleli. Osmý pak zemřel na následky zranění v léčebně v nedaleké Luži,“ uvedla regionální historička Kristýna Čechalová.
Devátou obětí posledních dní války v Bělé se stal ruský partyzán, který ale zemřel za jiných okolností. Ze samotného praporu generála Svobody přežil jediný muž, který zřejmě předstíral svou smrt a o otřesných událostech už nikdy mluvit nechtěl. Na místě masakru stojí dnes pomník, který jej připomíná.
Pomník v místě události připomíná masakr místních partyzánů.
Krutá odplata za smrt místních
Asi dva týdny po zabití partyzánů procházela Bělou německá žena s 18letým synem. Oba měli legální propustku od úřadů.
„Vezla s sebou kárku a na ní hrnec se sádlem. Místní muži ji zadrželi a jeden běžel rychle pro zbraň. Dalším pak nabízel, že kdo si bude chtít střelit, může. Přímo nevíme, co to bylo za muže, ale měli v sobě touhu pomstít se Němcům za to, co se stalo předtím jejich kamarádům,“ řekla Čechalová.
Kam Němku s jejím dospělým synem odvedli, se neví. Z vyprávění místních je však zřejmé, že nechali syna vykopat hrob, přičemž matka údajně prosila, ať zastřelí jen ji a syna nechají žít.
„Ženu zastřelili. Když ji syn ukládal do hrobu, střelil jeden z místních zezadu i jeho,“ popsala Čechalová.
Partyzáni jsou pohřbeni na místním hřbitově. I letos se na místě bude konat pieta.
O vraždě dvou odcházejících Němců se toho moc neví. V hospodách se sice o incidentu mluvilo, najevo ale vyšlo jen to, že oba zabil jediný střelec, který se následně z vesnice odstěhoval a od té doby neměl s Bělou nic společného. „Zřejmě ho trápily výčitky svědomí,“ pokračuje Čechalová.
Není ani jasné, kde přesně k tragédii došlo. Jednou z verzí je, že hrob německých občanů se nachází v blízkosti postřílených partyzánů.
„Nikdo o tom s historiky nechtěl mluvit. A protože pamětníci už nejsou, zřejmě se tato temná minulost nepodaří objasnit,“ zakončuje historický exkurz Čechalová.
Na vesnickém hřbitově za Bělou mají hrdinové společný hrob. I letos sem obec ponese věnce. Vzpomínat se bude na všechny padlé partyzány, ale i neprávem zabité německé civilisty.
