Článek
„Dlouhodobě se věnuji historickému výzkumu pochodu a transportu smrti Osvětim–Opava–Mauthausen z ledna 1945. Podařilo se mi identifikovat více než 700 vězňů. Právě při tomto výzkumu jsem poprvé narazil na příjmení Lamm, konkrétně na Bedřicha Lamma, který patřil k nejmladším účastníkům pochodu. Přes veškeré úsilí však výzkum rodiny Lammů dlouhou dobu působil beznadějně,“ popsal Vladimír Nevlud, předseda organizace CEBENA – Cesta bezmoci a naděje.
V místech Bedřichova narození se nezachovala žádná zmínka. Rodná matrika se nedochovala a zpočátku byl jediným vodítkem badatele vězeňský záznam spolu s informací o jeho deportaci z Prostějova do ghetta Terezín.
„Zásadní zlom ve výzkumu přinesl až nález deportační listiny židovského obyvatelstva z Říšské župy Sudety, vládního obvodu Opava, dochované v Izraeli. Ta obsahovala jména Alfréd a Josefine Lamm a umožnila následně propojit jednotlivé informace a rozkrýt osudy celé rodiny Lamm,“ doplnil Nevlud.
V příběhu Bedřichova strýce Bruna je obdivuhodné jeho přežití tábora Blechhammer. Bruno Lamm v důsledku nacistické perzekuce přišel o celou rodinu. Jeho osobní příběh zůstal po desítky let zcela zapomenut.
Z celé rodiny zůstal Bruno jediný
Bruno Lamm byl druhorozeným synem Salamona Lamma, obchodníka z Lichnova u Bruntálu, a jeho manželky Rosalie. Jeho starší bratr Alfréd se usadil v Moravské Třebové, kde provozoval obchod s látkami. Po dokončení studia se Bruno přestěhoval do Liberce, kde se oženil a pracoval jako bankovní úředník.
Dramatické okamžiky, jež nakonec vyústily v druhou světovou válku, se také silně propsaly do života Bruna Lamma a jeho rodiny. V roce 1938 se manželé ze zákona stali občany Německé říše, přesto se přestěhovali do Prahy a dobrovolně si zvolili československé občanství. Následně se stali příslušníky Protektorátu Čech a Moravy. Zpočátku Bruno pracoval na ústředí banky, ale v roce 1939 byl z rasových důvodů propuštěn.
První obětí se stala Brunova manželka Rosa, která se pod soustavným nátlakem gestapa psychicky zhroutila a zemřela v sanatoriu v červnu 1941. Koncem téhož roku gestapo zatklo i samotného Bruna a odvleklo ho do ghetta v Terezíně. V červenci 1942 byl do Terezína deportován také jeho patnáctiletý synovec Bedřich. Na podzim téhož roku byla do Terezína, ve vysokém věku, deportována z krnovské nemocnice i Brunova matka Rosalie, která zde o rok později zemřela.
V únoru 1943 gestapo násilně deportovalo na východ Brunova staršího bratra Alfréda a jeho manželku Josefinu. V květnu 1944 byli z Terezína transportováni do koncentračního tábora v Osvětimi Bruno a jeho synovec Bedřich. Bedřich úspěšně prošel úvodní selekcí a putoval do pobočného pracovního tábora v Sosnovci, zatímco Bruno skončil v táboře Blechhammer.
V druhé polovině ledna 1945 byl Bedřich vyhnán na strastiplný pochod smrti do Opavy. Během pochodu oslavil své patnácté narozeniny. Do koncentračního tábora v Mauthausenu dorazil v kritickém stavu s těžkými omrzlinami na nohách. Osvobození se sice dočkal, ale svobody si dlouho neužil, dne 13. května 1945 podlehl tuberkulóze.