Hepnarová: Co jsem provedla, bylo správné

Rozsáhlý materiál na 1083 stranách rozkrývá detaily těžko uvěřitelného činu, od kterého v pondělí uplyne 50 let a k jehož výročí redakce Novinek a Práva připravily sérii materiálů.

„Věřím, že za mnou stojíš a nikdy nezradíš. Postoj lidí ke mně je mi lhostejný, nepiš mi o nich,“ odpovídá Olga Hepnarová z vazby zpátky svému příteli.

Dračice, Mumie, Tarzan, Spící panna, Nalomený anděl nebo Kamenný kvítek. To jsou přezdívky, které Hepnarová dostala ve škole od spolužáků, vrstevníků nebo pacientů v psychiatrické léčebně v Opařanech, kde se léčila.

I tyto informace spis obsahuje a jako dílky zapadají do mozaiky událostí, které vedly 22letou ženu k útoku. „Zaslechl jsem výkřiky lidí a třeskot skla. Ani nevím, jestli to křičel muž, či žena. Viděl jsem několik osob na zemi ležících. Mohlo jich být cca deset až dvanáct,“ popsal svědek Zdeněk Motejzík do protokolu.

Scénáře pomsty si Hepnarová mnohokrát přehrávala. Plánovala získat zbrojní průkaz a střílet do davu. Chtěla jako řidička autobusu shodit plně naložený vůz ze silnice. Nakonec se rozhodla pro hromadnou vraždu autem. „Co jsem provedla, to bylo zcela správné, promyšlené a logické,“ uvedla bezprostředně po činu při výslechu.

Slova diktovala vyšetřovateli jasně a stručně. „Na svoji obhajobu vůbec nechci nic říct,“ zapsal její výpověď.

Jen psychiatrický a psychologický posudek čítá 65 stran. Další detaily zapsal sexuolog. Olga prožívala vztahy s muži i ženami. Další stránky dávají nahlédnout do komplikovaných rodinných a pracovních vztahů.

Elitní kriminalista a šéf pražské mordparty Jan Štoček případ nevyšetřoval, ale podle jeho odhadů by Hepnarová za svůj čin v současnosti dostala doživotí: „Není ani vyloučeno, že by ji shledali nepříčetnou. Pravděpodobně by našli diagnózu, takže nevylučuji, že by se šla léčit.“

Olga zapálila dům, který byl zdrojem rodinných rozepří, uvnitř objektu spala v tu chvíli její sestra a dva podnájemníci. Vztah k sestře, otci a matce vnímala jako prvotní motivaci ke svému činu.

„Rozhodně budou vyslýcháni mí rodiče a sestra. Budou obviňovat mne. Přičemž oni to byli, kteří se ke mně jako nejbližší lidé ze společnosti nechovali dobře,“ vysvětlovala Hepnarová.

V protokolu nechybějí ani výpovědi nejbližších. „Přechodně je přihlášena v podnikové ubytovně podniku, přesnou adresu neznám,“ uvedl stručně otec Hepnarové. Výslechu se zúčastnila i sestra Eva. „Nějaký zvlášť blízký vztah mezi námi nebyl,“ popsala svůj postoj k o dva roky mladší sestře Olze. „Asi tak před dvěma roky si sestra buď postavila, nebo jinak získala chatu. Jak k chatě přišla, přesně nevím,“ dodala.

Za svůj čin byla Hepnarová odsouzena k trestu smrti. Dne 12. března 1975 byla v pankrácké věznici v Praze popravena oběšením. „O mne se nestarej, já už to divadýlko nějak sehraju,“ napsala Hepnarová příteli z vězení a nabádala ho, aby se staral především sám o sebe. Na konec dopisu připsala: „Na tebe, Miro, vzpomínám jako na svého milého přítele. Tvoje Olga.“