Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už čtvrtý rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
Josef Pfitzner se narodil 24. března 1901 v Petrovicích u Krnova. Na to, z jak chudých poměrů vyšel (otec švec, matka v domácnosti), udělal skutečně pozoruhodnou kariéru. V některých rysech nápadně připomínala vzestup T. G. Masaryka, který se vyšvihl z prostředí nejnižší, pologramotné sociální vrstvy na post univerzitního profesora a poté až do čela státu.
Pfitzner se de facto stal prvním mužem pražského magistrátu, byť nikdy nebyl primátorem jmenován oficiálně; okupační správa dobře věděla, že v čele hlavního města protektorátu musí stát Čech, byť z pozadí řízený jeho zástupcem.
Maturoval na gymnáziu v Opavě, poté se zapsal na Německou Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze, kde vystudoval historii. Následně se habilitoval a v roce 1930 se ve věku 29 let stal jedním z nejmladších profesorů celé instituce.
Za doby studií se sblížil s nejvýznamnějším českým historikem první poloviny 20. století, profesorem Josefem Pekařem, jenž si vysoce cenil jeho odborných znalostí: „Pfitznerovy spolupráce s českou odbornou veřejností si všiml také prezident Masaryk, který považoval Pfitznera za sudetoněmeckého historika, který napomáhá posílení společného česko-německého historického povědomí a přispívá k upevnění Československé republiky.“
Státní tajemník v Úřadu říšského protektora, SS-Gruppenführer Karl H. Frank (uprostřed), při návštěvě Staroměstské radnice, Staroměstské náměstí, Praha, 9. prosinec 1939. Výkladem jej doprovází náměstek primátora hl. m. Prahy, SA-Standartenführer Josef Pfitzner.
Zlom nastal poté, co Sudetoněmecká strana (SdP) zvítězila v roce 1935 v parlamentních volbách. Pfitzner se stal členem SdP a začal spolupracovat s jejími špičkami. Tehdy se zcela zpronevěřil nejen principu vědecké etiky, ale především principům historikovy práce – začal totiž psát pro SdP na objednávku.
Definitivní rozchod s českými historiky nastal prakticky ihned po smrti Josefa Pekaře, v lednu 1937. Tehdy Pfitzner zveřejnil dva dopisy ze soukromé korespondence s Pekařem s tím, že se jejich obsah pokoušel interpretovat jako výsostnou podporu této ikony českého dějepisectví sudetoněmeckému hnutí. Šlo, samozřejmě, o hrubé zkreslení a podpásový úder – mrtvý se již nemohl bránit.
Zlý duch magistrátu
Vypjatý sudetoněmecký nacionalismus vynesl Josefu Pfitznerovi v obecních volbách v květnu 1938 post v zastupitelstvu hlavního města Prahy. Hvězdných okamžiků se mu dostalo v den vzniku Protektorátu Čechy a Morava, 16. března 1939, kdy spolu s primátorem hlavního města Prahy Otakarem Klapkou vítal na Hradě Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera.
Náměstek primátora hl. m Prahy, SA-Standartenführer Josef Pfitzner při projevu na udílení ceny z Nadace hl. m. Prahy na paměť Reinharda Heydricha, Nová radnice, Praha, 4. červen 1944.
Stejného dne byl Josef Pfitzner jmenován vládním komisařem s titulem „náměstek primátora“. Z kdysi kritického a konsekventního vědce se mávnutím kouzelného proutku stal zlý duch magistrátu, který se škodolibostí sobě vlastní cílevědomě škodil českým zájmům; byl o to nebezpečnější, že dokonale znal nejen češtinu, ale především českou mentalitu. Vstoupil do SA a byl povýšen do hodnosti SA-Standartenführera.
Jeho sebevědomí rostlo až do nebes, neboť na Staroměstské radnici přijímal všechny významné představitele NSDAP, kteří navštívili Prahu. Magistrát považoval za své léno. Pokoušel se usvědčovat primátora Klapku a jeho spolupracovníky z postojů Němcům nepřátelských, čímž významně přispěl ke Klapkovu zatčení.
Nahrazoval české úředníky německými, tlačil na změnu správního systému Prahy, v úředním styku nahrazoval češtinu němčinou a snažil se docílit ideologické, kulturní i hospodářské nadvlády pražských Němců nad Čechy.
Češi mu nikdy nezapomněli, s jakým nadšením inicioval na jaře 1940 germanizaci Prahy, která spočívala nejen v důsledném přejmenování ulic, náměstí a dalších veřejných prostor, ale i v odstraňování „nevhodných“ soch. Pfitznerova zpupnost dokonce vedla k významné neoblíbenosti i u německé strany, veškeré pokusy o jeho odstranění však vyzněly do prázdna.
Na počátku května 1945 opustil Josef Pfitzner Prahu, v západních Čechách byl zajat Američany a nedlouho poté předán české straně. Byl postaven před Mimořádný lidový soud trestní, který jej dne 6. září 1945 odsoudil k trestu smrti, jenž byl vykonán do tří hodin od vynesení rozsudku. Stalo se tak na Soudním náměstí za účasti desetitisíců Pražanů.
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.