Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už třetí rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
Západní Spojenci již 8. května oznamují vítězství v Evropě. Německo kapitulovalo, americký prezident Harry Truman, britský ministerský předseda Winston Churchill i král Jiří VI. pronášejí v rozhlase své projevy. Ovšem boje tím ještě nekončí. Některé jednotky wehrmachtu, a hlavně SS ještě v několika následujících dnech stále kladou odpor především ve východních oblastech Německa a také - v českých zemích. Za žádnou cenu se nechtějí dostat do sovětského zajetí a snaží se probít na Západ, kde doufají ve spásu amerického zajetí.
Proto se ještě ve čtvrtek 10. května Sověti s Němci střetli například u Třeboně, v Čáslavi, Humpolci, pouliční boje probíhaly v Liberci. Na řadě míst ještě dochází také k ozbrojeným potyčkám mezi německými vojáky a partyzány. Sovětská a rumunská letadla ještě tento den bombardovala okolí Havlíčkova Brodu, který byl čerstvě přejmenován z Brodu Německého.
Místo posledního odporu
K poslednímu velkému bojovému střetu mělo však dojít až později, a to nedaleko Příbrami. Směrem k americkým pozicím v jihozápadních Čechách se 9. května odpoledne vydaly z jihovýchodního okraje Prahy a Zbraslavi různě početné části bojového svazku Wallenstein, složeného z útvarů z benešovského cvičiště SS. Tedy jednotky, které předtím krvavě zakročily proti pražskému povstání.
Jejich postup k demarkační linii byl ale pomalý a v noci na 10. května se jednotky SS nacházely teprve mezi Milínem a Čimelicemi, tedy asi 16 kilometrů od ní.
Vzhledem k podmínkám příměří předsunuté americké hlídky po termínu kapitulace odmítly jednotky propustit dál a zajmout.
Němci tedy zůstali v prostoru Slivice–Milín–Čimelice–Březnice. V oblasti se kromě Wallensteinu nacházely také další části různých jednotek SS - například z někdejšího pražského velitelství SS, dále menší formace wehrmachtu, členové gestapa, okupačního aparátu, ale také tisíce německých civilistů, kteří se k Čimelicím stahovali již předchozí dny.
Celému uskupení na místě velel SS-Gruppenführer Karl von Pückler-Burghauss, velitel Waffen-SS v protektorátu, který s některými jednotkami ustupoval z Prahy.
Pückler-Burghauss byl fanatický nacista, který chtěl jen několik dní předtím nechat Prahu během povstání bombardovat zápalnými bombami. Navzdory nařízené kapitulaci se odmítl vzdát komukoliv jinému než Američanům.
Dochází k prvním bojům. Esesáci se střetávají s vlasovci, kteří taktéž ustupovali na Západ, ovšem v Praze předtím významně pomohli českému povstání; a také s partyzány - českými i sovětskými.
Pückler-Burghauss se snaží dál vyjednávat o možnosti vzdát se americké armádě. Když se to nedaří, rozhodne 11. května o tom, že se jeho jednotky mají opevnit okolo Milína. Několik kilometrů jižně od Příbrami tak vzniknou tři obranná pásma hájená těžkými zbraněmi a pěchotou o síle několika tisíc mužů.
Do boje zasáhly i raketomety
Jenže to už se přiblížila Rudá armáda, která zde měla k dispozici dělostřelectvo i obávané raketomety kaťuša.
Ještě než došlo ke vzájemnému střetu, příslušníci SS vylákali 11. května pod záminkou vyjednávání parlamentáře zdejších partyzánských skupin a pak je postříleli. Na dvě stovky místních povstalců a partyzánů v následné odvetě na vojáky SS zaútočilo u osady Slivice, ovšem asi čtvrtina z nich byla zabita a ostatní se stáhli do lesů.
Posléze ovšem na zadní obranné pásmo Němců začaly dopadat dělostřelecké granáty a rakety Rudé armády.
K útoku se přidali partyzáni od Buku ze severu. Během noci dorazily další sovětské jednotky, které zaútočily dvěma proudy z východu, od Dolních Hbitů a Tábora. Prudkou palbou děl a kaťuší Sověti pobili podle oficiálních tvrzení údajně asi tisíc Němců, ovšem tento počet je zřejmě silně nadnesený a padá na vrub poválečné propagandy.
K poslední velké přestřelce došlo asi ve dvě hodiny ráno 12. května. Posléze se obklíčení Němci v počtu zhruba pěti tisíc mužů Rudé armádě vzdali. Další tisíce vojáků a civilistů pak téhož dne učinily totéž v oblasti Čimelic.
Smrt fanatického generála
Řada německých důstojníků tehdy spáchala sebevraždu, často i se členy svých rodin. Někteří vojáci se ale ještě před zajetím rozprchli po lesích a posléze se jednotlivě či po skupinkách snažili dostat do americké zóny. Sověti, a hlavně partyzáni je pronásledovali a v případě dopadení bez milosti postříleli.
Generál Pückler-Burghaus, muž s hlubokou jizvou na levé tváři, podepsal kapitulaci v noci 12. května v Čimelicích a poté spáchal sebevraždu. Ještě předtím zřejmě zastřelil svou sekretářku a také svou dceru.
Bitva u osady Slivice, jejíž velikost a počty mrtvých byly podle historiků po válce zveličovány sovětskou propagandou; každopádně nebyla místem posledních výstřelů druhé světové války, jak se traduje. Některé jednotky SS totiž odmítly kapitulovat také na hranicích Slovinska a Rakouska, kde se ještě 15. května střetly s jugoslávskými partyzány.
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.