Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už třetí rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
„Ozval se ohlušující hukot turbínového letadla a hned nato výbuch a všichni jsme byli vrženi prudkým tlakem k zemi a zasypáni cihlami,“ uvedl Miloslav Disman, z jehož slov plyne, že na rozhlas útočil nejmodernější letoun luftwaffe, první sériově vyráběný proudový Messerchmitt 262.
Exploze rozmetala hlavní vrátnici. Kusy mramorového obložení zničily vstupní halu. Část z nich vyletěla až na ulici. Zabila jedenáct lidí a mnoho dalších zranila. Rozhlas se odmlčel. Exploze vyhloubila několikametrový kráter jen několik metrů od rozhlasového studia v suterénu.
Přízemí budovy rozhlasu po zásahu pumou z Me 262
„Ozval se ohlušující výbuch, dunění, rachot,“ vzpomínal hlasatel Zdeněk Mančal (1911–1981). „V podzemní hlasatelně naráz zhasly žárovky, v témže okamžiku se zcela setmělo, jak nás zahalila oblaka dýmu a prachu. Beze slova jsme se prodírali z trosek a v několika okamžicích jsme společně odsunuli částečně zavalené dveře, abychom se dostali na místa, kde byla dříve chodba… Kdo mohl jen trochu, vlekl raněného. Omdlelé jsme křísili ve strojovně, kde ještě fungoval vodovod. Pod troskami zůstalo mnoho mrtvých bojovníků…“
Zřejmě stejný letoun shodil další bombu na činžovní dům v Italské 15, ze kterého zůstala jen halda trosek. Zahynulo tam několik desítek civilistů.
Budova rozhlasu byla od počátku povstání hlavním cílem německých bombardérů. Plyne to ze záznamů nadporučíka (Oberleutnant) Heinrich Haeffner z jednotky I./KG 51 vyzbrojené Me 262, který v záznamu k 5. květnu napsal: „Bylo nasazeno asi 40 Me 262. Také odstartoval jeden Ju 188, který měl shodit pumy na vysílač Praha 1. Vysílač nebyl zničen, protože v noci volal na pomoc RAF.“
První anglickou výzvu o leteckou pomoc odvysílal vinohradský rozhlas hned první noc povstání 6. května v 01:50: „Volá Praha! Žádáme o okamžitou pomoc! Potřebujeme letadla a tanky!“
Me 262 útočí od prvního dne
Proudové letouny se zapojily do potlačení povstání od prvního dne. První z ruzyňského letiště vzlétly 5. května odpoledne. Cílem bylo zmapovat situaci a současně rozprášit shromažďující se davy a lidi budující barikády
Startuji v 17:20 bez bomb. Tam, kde vidím větší shromáždění povstalců, střílím do vzduchu, aby se rozutekli. V 17:55 hladce přistávám.
Z třicetimilimetrových kanonů se nestřílelo jen na hlavy lidí, ale i do davů. Shazovaly se i bomby včetně protipěchotních. Zabíjely ve Slezské ulici i v Libni a na Bílé Hoře ve Šlikově ulici. Vzdušné útoky zabily první den povstání 40 lidí, 16 u dnešního Masarykova nádraží, které bylo jedním z hlavních cílů.
Bojovali i proti vlasovcům
Němci ale nebojovali jen proti povstalcům, ale od 6. května ráno také proti Ruské osvobozenecké armádě generála Andreje Vlasova, která bojovala po boku wehrmachtu, ale nyní se obrátila proti němu.
Velitel z Ruzyně působící německé eskadry KG(J) 6 Hermann Hogeback uvedl: „Dvakrát jsem s Vlasovem dohodl klid zbraní, avšak Vlasov toto příměří nedodržel… Předvoj výborně vyzbrojených a vystrojených Vlasovových jednotek dosáhl letiště. … Letecký průzkum potom zjistil, že po několika silnicích táhne na ruzyňské letiště celá Vlasovova armáda. Bylo proto rozhodnuto, aby všechny Me 262 provedly nečekaný hloubkový nálet a rozstřílely tyto nijak nezajištěné kolony. Díky tomuto útoku jsme opět mohli dýchat…“
Proudové letouny vzlétaly 6. května od 13:50. Útočily na vlasovce u Zličína i na Bílé Hoře a u Jenče na jednotku jdoucí na pomoc Praze. Pálily z kanonů, shazovaly nejrůznější typy bomb a vypalovaly rakety R4M.
Dvě Me 262 byly sestřeleny, jejich piloti zahynuli. Je možné, že jednu sestřelila posádka obrněného protiletadlového vlaku, kterého se v jinonické Waltrovce zmocnili povstalci, dali mu jméno Blaník a zaujali pozice na Zlíchově.
Nejtěžší den povstání
Nejtěžší nálety zažívá Praha 7. května, Němci dál útočí na vlasovce, bombardovány jsou nejen okraje hlavního města, ale i centrum. První Me 262 startují v 5:25 proti vlasovcům, kteří se pod velením plukovníka Sergeje Buňačenka dostali až k letišti. V šest ráno už byl bombardován hostinec Bílý beránek, kde byli shromážděni povstalci i vlasovci. Bomba tam zabila 11 lidí.
Před polednem začíná bombardování centra Prahy. Těžce zasažena byla mezi 11:30 a 12:00 kasárna na dnešním náměstí Republiky, kde je dnes Palladium a které držela skupina Praha-Střed. Šlo o nejdůležitější mobilizační středisko na pravém břehu Vltavy. V kasárnách bylo 2500 lidí včetně zajatců v jízdárně.
V kasárnách bylo mnoho lidí, co čekali stále marně na zbraně. Spali na slámě a koukali se vyděšeně a bezradně… Nejhorší byl proto pro mnoho civilních neozbrojených dobrovolníků po dvou dnech nekonečného čekání ten nálet přesně v poledne v pondělí 7. května… Když na kasárna nalétávala německá letadla poprvé, spustila jen palbu z palubních kanónů. Teprve při druhém náletu shodila čtveřice turbinových letounů na dvůr bomby. Dvě z nich dopadly do jízdárny, která byla plná zajatců – i žen a civilistů, včetně kolaborantů. Byl to strašný masakr, při kterém v kasárnách zahynulo přes šedesát osob a dalších devadesát bylo zraněno.
Na Václavském náměstí byly odpoledne zasaženy dva rohové domy, kde později vyrostly Dům módy a Dům potravin, Národní muzeum a dům, kde byl později postaven hotel Jalta.
Pohled na horní část Václavského náměstí v Praze po bombardování v květnu 1945
Většina Me 262 během dne odlétla na letiště v Žatci, protože Ruzyň nešlo před vlasovci bránit. Poslední odletěl 7. května v 17:15.
Poslední vzdušný útok byl 7. května pozdě odpoledne podniknut na Staroměstskou radnici na podporu postupu obrněné skupiny Milowitz. Útočil zřejmě Focke Wulf 190 z Pardubic.
Z připravované knihy Jiřího Rajlicha Letectvo v Českém národním povstání 1945.
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.