Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už třetí rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
Jaké kroky podnikali českoslovenští politici?
V té době už pracuje nová československá vláda, tzv. košická, která vznikla v březnu 1945 při jednáních v Moskvě. Teprve na začátku dubna je jmenována v Košicích a jejím předsedou je Zdeněk Fierlinger. Máme zachycené jeho výroky o tom, jak dobře si uvědomuje nebezpečí, že by Američané mohli dojít do Prahy. Se svými obavami se svěřuje sovětskému velvyslanci Zorinovi.
Fierlinger byl v tomto směru ještě „uvědomělejší“, než byli sami komunisté. Nevíme to sice stoprocentně, ale svým způsobem byl sovětský agent, který od roku 1941, ale už i za Mnichova, postupoval tak, aby co nejvíce pomáhal sovětské politice a jejím záměrům. Opakovaně ubezpečoval představitele sovětské diplomacie, že ho mohou považovat za svého člověka, který chce plnit sovětská přání. Tento člověk se stal ministerským předsedou.
Byl jediný, kdo nechtěl, aby Američané osvobodili Prahu?
8. května přijíždí do Prahy mise OSS, tedy Office of Strategic Services, což je předchůdce CIA a dalších amerických tajných služeb. Hovoří s představiteli České národní rady, její místopředseda Josef Smrkovský se zasadí o to, aby byly odmítnuty návrhy nižších důstojníků na vyslání mise ČNR do Plzně. Ta měla apelovat na americké vedení, aby postupovalo do Prahy. Smrkovský, kterého známe z úplně jiné role z roku 1968, si jako pravověrný komunista dobře uvědomoval, jaký může mít politický význam americké osvobození Prahy.
Josef Smrkovský při manifestačním projevu na Václavském náměstí v květnu 1947
Obracel se někdo na západní politiky, aby Američané pokračovali až do Prahy?
Hubert Ripka byl pověřen, aby v Británii ukončil existenci prozatímního státního zřízení. Jeho apely už byly jeho, a nikoli československé vlády, která sídlila v Košicích. Ani v posledních hodinách války, kdy se vláda přesunula do Bratislavy, od ní žádná výzva nepřišla.
Americká zvláštní mise do Velichovek
Ačkoliv v českých zemích - a zvláště v Praze - 7. května 1945 pokračovalo povstání proti německým okupantům, z již osvobozené Plzně se do východočeských Velichovek toho dne vypravila speciální mise amerických vojenských vyjednavačů.
Jejím cílem bylo předání rozkazu německého admirála Dönitze o bezpodmínečné kapitulaci německých vojsk, která byla podepsaná téhož dne v Remeši, důstojníkům z velení Skupiny armád Střed v čele s polním maršálem Ferdinandem Schörnerem. Právě v lázních Velichovky u Jaroměře totiž od poloviny dubna sídlilo velitelství této mohutné několikasettisícové armády.
Sestavením mise a jejím velením byl pověřen podplukovník Robert H. Pratt. Tvořila ji kolona několika džípů, kolových obrněných vozů M8 Greyhound, štábních limuzín a dalších vozů a vojáci z 23. průzkumné jízdní eskadrony náležející k 16. obrněné divizi.
Zkoušel apelovat někdo další?
Někteří autoři uvádějí, že apeloval v San Francisku ministr zahraničí Jan Masaryk, který se účastnil jednání o ustavení OSN. Já jsem žádné takové doklady nenašel. Myslím si, že jsou to pouze dedukce.
Anthony Eden se v jednom z telegramů do Foreign Office pozastavoval nad tím, že Jan Masaryk, jako ministr zahraničí, jménem československé vlády neapeluje na nejvyšší americké představitele k americkému postupu ku Praze.
Britskými a americkými diplomaty byl popisován jako „vězeň“ Rusů, který plní sovětská přání. Dostává od Vjačeslava Molotova papírky, kdy a jak má hlasovat a s jakým prohlášením vystoupit. Je to prolog toho, co potom známe z dob komunistického režimu, kdy zkrátka lidé jinak myslí a jinak konají. Je však velice tristní, že tak dobrovolně činí československý ministr zahraničí.
Přitom mu nic nehrozilo. Promarnil velkou šanci. Mohl vystoupit v San Franciscu – svolat tiskovou konferenci a apelovat s tím, že zrazený český lid z roku 1938 povstal a rozhodl se vzít osud do svých rukou. Mohl svolat na pomoc všechny armády svobodného světa. Neříkám, že by zvrátil rozhodnutí Eisenhowera a Marshalla, ale při nejmenším se o to mohl pokusit. To se bohužel nestalo.
A jaká byla role prezidenta Beneše?
Víme, že Edvard Beneš vnímal závěry Teheránské konference tak, že bylo rozhodnuto o Československu jako o součásti sovětské sféry. Bohužel to tak vnímal a hovořil tom bezprostředně po osvobození i s některými důstojníky. Mohlo to tak působit, ale když vidíme dokumenty, které jsou k dispozici, hovořící v opačném smyslu, tak je potřeba na takové mýty upozorňovat a vyvracet je.
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.