Čeští lovci nacistů. Bohuslav Ečer dostal před poválečný soud „krvavého psa“

Jejich jména jsou dnes už téměř zapomenuta. Velen Fanderlík, Pavel Schwarz, Arnošt Hochwald a Bohuslav Ečer. Právě tito vynikající právníci sehráli důležitou úlohu v československé delegaci u mezinárodní centrály, která po druhé světové válce vyšetřovala nacistické zločiny.

Spolu s operativci ze speciální československá komise pátrali po největších bestiích německého okupačního aparátu i jejich českých přisluhovačích a následně se snažili vyjednat jejich předání čs. justici.

Byl to právě Ečer, kdo už v době, kdy Hitlerova říše na začátku války kráčela od vítězství k vítězství, systematicky připravoval v exilu podklady pro budoucí proces, ve kterém nacisté stanou na lavici obžalovaných.

Díky svému zápalu pro věc, profesní erudici a zarputilosti se mu podařilo v Mezinárodní komisi Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů dosáhnout vlivu, který vůbec neodpovídal mocenské pozici malého státu, jakým bylo Československo, navíc zastupovanému exulantskou vládou.

Zásadním způsobem se podílel na definici a následném prosazení zcela nových právních norem, na jejichž základě byli o několik let později souzeni přední nacističtí pohlaváři během procesů Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku. Dosáhl například zakotvení principu, že SS, SA, gestapo a NSDAP jsou zločinecké organizace a protože vstup do nich byl dobrovolný, souzení válečné zločinci nemohou své činy obhajovat tím, že „jen plnili rozkazy“.

Sám Ečer byl posléze jedním ze žalobců, který přední představitele Třetí říše vyslýchal a svými psychologickými metodami přiváděl k zuřivosti i beznaději. Ať už šlo o někdejšího nacistického ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa, polního maršála Wilhelma Keitela či například o jednoho z nejdůležitějších Hitlerových mužů – vrchního velitele Luftwaffe Hermanna Göringa.

Spisovatel Stanislav Motl jeho výslechové metody popsal autorovi tohoto textu v roce 2013 takto: „Američtí, britští, francouzští či sovětští kolegové Bohuslava Ečera často nechápali, jak bylo možné, že dostal z vyslýchaných mnohem víc informací než třeba oni sami. Ečer jim s úsměvem odpovídal, že má své psychologické metody. Jednou řekl: Není třeba bít a užívat německých metod. Stačí odepřít odpověď na otázku, co je s jejich rodinou. Jsou to zbabělci, skety, bez špetky osobní statečnosti.“

Po válce se ale Ečer stal v Československu veřejně známým především jako muž, který do Prahy dostal před soud K. H. Franka, jemuž se říkalo „krvavý pes“ či „řezník českého národa“. Coby německý státní tajemník a posléze státní ministr pro Čechy a Moravu byl Frank mimo jiného klíčovým organizátorem brutálních represí po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Popravy nařizoval ještě na začátku května 1945.

Na rozdíl od mnoha jiných válečných zločinců, po válce nebylo třeba po Frankovi dlouze pátrat. V brzkých ranních hodinách 9. května 1945 se spolu se svou rodinou, pobočníkem Hansem Hofmannem, velitelem výcvikového prostoru Waffen-SS Benešov SS-Brigadeführerem Bernhardem Vossem a několika strážci z řad příslušníků SS vydal do Plzně. S sebou si vezl i nakradené zásoby valut protektorátní Národní banky.

Měl v úmyslu dostat se do amerického zajetí, jenže jeho tvář byla natolik známá, že během cesty jej lidé několikrát poznali, a proto byl na základě upozornění zatčen českým četnickým strážníkem v Rokycanech. Nechybělo mnoho a K. H. Franka by začali Češi lynčovat, čemuž zabránili Američané. Ti Franka převezli do vazby v německém Wiesbadenu.

Ještě na konci května vyrazil do Wiesbadenu Bohuslav Ečer a jeho tým, aby vyjednal souhlas s vydáním Franka do Československa, kde měl stanout před soudem. Nebylo to jednoduché. Spojenci počítali s tím, že Frank bude postaven před budoucí mezinárodní tribunál. Ečer proto musel využít svůj talent na diplomacii a dojednat podmínky předání Franka československé justici jak s Američany, tak s Brity. Navíc se mu podařilo Franka vyslechnout již přímo v americkém zajetí.

Klíčový byl dvoudenní výslech, který se uskutečnil v hlavním stanu americké 12. armády za účasti několika spojeneckých zpravodajských důstojníků. „Američané namontovali Frankovi do cely odposlouchávací zařízení a díky tomu víme, že hned po prvním dnu řekl: ´Češi mě chytili. Teď mi nezbývá nic jiného, než abych se oběsil.´ Při výslechu, který vedl Bohuslav Ečer, vyšly najevo tak závažné zločiny K. H. Franka vůči naší zemi a jejímu lidu, že později už nic nebránilo jeho vydání do Československa, kde byl souzen a, jak známo, v roce 1946 popraven,“ popsal Motl.

Do Československa byl Frank letecky transportován 7. srpna 1945. Na cestě jej doprovodil sám Ečer, který pak „krvavého psa“ po přistání na ruzyňském letišti předal policejnímu komisaři. Soud, který posléze poslal K. H. Franka na šibenici, se konal na jaře roku 1946.

Pro Ečera a jeho spolupracovníky byl sice Frank „největší rybou“, zároveň ale pátrali a snažili se předvést před československou justici i mnoho dalších zločinců. Podařilo se jim například najít někdejšího velitele Malé pevnosti Terezín Heinricha Jöckela či některé strůjce vyhlazení Lidic v čele s bývalým velitelem kladenského gestapa Haraldem Wiesmannem.