Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už čtvrtý rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
9. září odpoledne složil Abe moc do Hodgeových rukou. Z budovy před radnicí v Soulu, kde sídlila japonská správa, byla stažena vlajka s vycházejícím sluncem a nahradila ji americká. Skutečnou moc nad zemí však Japonci už neměli dávno předtím. Změny po oznámené kapitulaci Japonska v půlce srpna byly rychlé. Nikdo už nevyžadoval, aby lidé měli výhradně japonská jména a s úřady se komunikovalo pouze japonsky.
Levicový aktivista a partyzán I Pang-kju v roce 2013 vzpomínal na to, jak se ve vesnicích ustavovaly samosprávy: „Nebyl nikdo, kdo by nám vládl, žádná organizace, ale byla tu snaha vytvořit vlastní systém správy ve vesnici. A nejenom v té mojí. Týden po osvobození už vznikl systém lidových výborů. Začalo to od jednotlivých vesnicí, jejichž šéfové šli do větší vesnice a pak do města a sestavili výbor. I my jsme měli lidový výbor, ale ten nebyl zvolený.“ Podle pamětníka často výbory sestavili starší ve vesnici nebo propuštění korejští nacionalisté.
Než stačili Američané připlout, byla 6. září na jihu vyhlášena Korejská lidová republika. V jejím čele stanul Jo Un-hjong, který byl tajemníkem ministra zahraničí šanghajské korejské prozatímní vlády. Hodgeovi v Inčchonu vyšli vstříc tři z představitelů Korejské lidové republiky, on se s nimi však odmítl sejít. Řídil se pokyny z Washingtonu, podle nichž neměl podporovat žádnou vládu.
Korejské děti jásající nad americkými okupačními jednotkami po stažení japonské vlajky v září 1945.
Co s Koreou?
Zatímco sever Koreje kontrolovala do 25. srpna Rudá armáda, která nepřekročila narychlo domluvenou demarkační linii na 38. rovnoběžce, na jihu ještě šest dnů po japonské kapitulaci panovalo mocenské vakuum.
Američané s převzetím moci nespěchali, přestože je japonský velitel v Soulu Jošio Kozuki už 29. srpna varoval, že by se vlády mohli chopit komunisté a zastánci nezávislosti. Američané nevěděli, jak mají přistupovat k zemi, která byla v roce 1910 anektována Japonskem. Nebyli si jisti, jestli mají Koreu brát jako součást Japonska, kterou je potřeba okupovat, nebo se k ní chovat jako k osvobozené zemi.
Korea 1945
Hodge, který stál v čele Americké vojenské vlády v Koreji (USAMGIK), dostal zcela protikladná doporučení. Generál Joseph Stilwell, který měl velet armádě dobývající japonský ostrov Honšú, mu 14. srpna řekl, že okupace by měla být jen napůl přátelská, protože mezi obyvateli jsou kolaboranti. Naopak vrchní velitel sil v Pacifiku, generál Douglas MacArthur, mu sdělil, že by se ke Korejcům mělo přistupovat jako k příslušníkům osvobozeného národa.
Odložení samostatnosti vyvolalo hořkost
Korejce, těšící se na samostatnost, čekalo zklamání. Ještě před příjezdem generála Hodgea byly z letadel shazovány letáky, které jasně naznačovaly, že žádná nebude.
Všechny pravomoci vlády nad územím Koreje jižně od 38. stupně severní šířky a nad jeho obyvateli budou v současnosti vykonávány pod mou pravomocí.
Další leták oznamoval, že Američané budou zajišťovat klid, pořádek a bezpečnosti na území Koreje. MacArthur pohrozil, že osoba, která „poruší ustanovení kapitulačního aktu nebo jakékoli prohlášení, rozkaz či směrnici vydanou z jeho pověření, naruší veřejný klid a pořádek či se dopustí vědomě nepřátelského jednání vůči spojeneckým silám nebo škod na majetku USA a spojenců, bude po odsouzení vojenským okupačním soudem potrestána smrtí nebo jiným trestem“.
Hodge 12. září 1945 při svém projevu ubezpečil Korejce, že poloostrov jednou bude nezávislý, ale že se to nemůže stát během pár dnů nebo týdnů: „Mladí lidé všech národností rádi vycházejí do ulic a pochodují jimi. Žádám vás, abyste snížili počet i velikost demonstrací. Nejlepší demonstrací je, když správní občané pracují na svých úkolech.“
Sud s prachem
Rozčarování Korejců si všiml i Hodgeův politický poradce Harry Merrell Benninghoff, který ve zprávě do Washingtonu 15. září napsal: „Jižní Korea může být nejlépe popsána jako sud s prachem, který je připraven vybuchnout. Je tu velká nespokojenost, že nepřišla okamžitá nezávislost a nevymetli se Japonci.“