Článek
Památník bratří Mrštíků v Divákách prošel velkou revitalizací. Při té příležitosti se Regionální muzeum v Mikulově, které objekt spravuje, pustilo i do rekonstrukce přilehlého dvorku s hrušní. „Chtěli jsme zpracovat historii tohoto stromu,“ uvedla Jana Křivánková, kurátorka Památníku bratří Mrštíků.
Příběh o hledání ztraceného názvu odrůdy ale připomíná literární i botanickou detektivku. Vědělo se, že strom, který je starší než 100 let, zasadil osobně Vilém Mrštík někdy mezi lety 1906 až 1910. Kolem přesného názvu odrůdy ale panovala historická záhada.
„Vycházelo se z pamětí Boženy Mrštíkové, Vilémovy manželky. Ta hrušku označovala jako Mademoiselle Soumier. Název se ale ukázal jako zkomolený, způsobený nejspíš tehdejším fonetickým přepisem cizího názvu do češtiny,“ řekla kurátorka.
Pátrání v archivech
Při letošním průzkumu se pracovníkům památníku podařilo najít plány zahrady, které zpracoval Vilémův bratr Alois Mrštík. Ten hrušeň zapisoval jako Mademoiselle Blanche Sonvier, popřípadě Soumier, Sonnier, Sonwier.
„Informace o tom, že se objevily další alternativní zápisy názvu odrůdy, se ke mně dostala náhodou prostřednictvím sociálních sítí,“ uvedl pomolog Vojtěch Jedlička, který v bádání po původu stromu s pracovníky muzea dlouhodobě spolupracuje.
Zkoumal tvar plodu, strukturu dužiny, chuť i specifickou vlastnost stromu kvést nezvykle pozdě. Pátral i ve francouzské odborné literatuře. „Ve Francii patří hrušky k tradičnímu ovoci. Sáhl jsem proto po pomologickém slovníku. Jeho autor tady v druhé polovině 19. století popsal 915 odrůd. Ta z Divák mezi nimi ale nebyla,“ popisuje Jedlička, jenž díky dalšímu pátrání zjistil, že skutečně existuje hruška Mademoiselle Blanche Sannier.
Historická hrušeň na dvoře Památníku bratří Mrštíků v Divákách na Břeclavsku
Určit odrůdu pomohla i další indicie, kterou dodali pracovníci památníku. Díky původu stromu v Lichtenštejnské ovocnářské školce v Lednici napadlo Jedličku pátrat v německém slovníku historických odrůd hrušní z roku 2001.
„Je to skutečně raritní podzimní až ranně zimní odrůda. Pachatel se našel,“ uzavřel pobaveně příběh Jedlička. Proč nebyla tato odrůda ve francouzském slovníku s tak obrovským množstvím názvů hrušek? „Protože kniha vznikla o dvacet let později než samotná odrůda,“ dodal pomolog.
Strom je dodnes vitální. Kvete poměrně pozdě, obvykle v dubnu, díky čemuž jsou jeho květy chráněny před jarními mrazy, a tak každý rok v srpnu plodí obrovské množství těžkých a sladkých hrušek. Vojtěch Jedlička ji namnožil a spolu s kolegyní z Okrašlovacího spolku Mikulov v roce 2020 vysadil v zahradě památníku v Divákách.
„I když ten strom je vitální, nikdy nevíme, co se stane, neradi bychom o tento vzácný genetický materiál přišli. Může se i stát, že se hrušce přestane líbit změna klimatu,“ zdůvodnil pomolog.