Článek
„Události listopadu 1989 vnímám dodnes jako velmi silný zážitek,“ řekl Právu Vaníček. V době, kdy lidé v Československu začali věřit v lepší budoucnost země i jich samotných, se on musel vyrovnat podle svých slov především s velkou odpovědností.
„Osobně jsem odpovídal za chování našich vojáků, čtrnácti set vojáků základní služby i tří stovek žáků poddůstojnické školy, kteří pocházeli ze všech koutů Československa,“ říká Vaníček. „Šlo o to, aby se oni chovali podle řádu, ale na druhé straně i o to, aby se do ničeho nepřipletli. Dostávali jsme informace, že tu působí anarchistické skupiny, které měly v plánu působit na vojáky základní služby,“ vybavuje si tehdejší velitel.
Vaníček proto krátce po brutálním zákroku bezpečnostních složek vůči studentům na Národní třídě zatrhl svým vojákům vycházky. „Výjimku měli jen ženatí nebo ti, co měli děti. Ti mohli chodit ven. Ale jinak jsem to v zájmu toho, aby se nikomu mimo kasárna nic nestalo, na určitou dobu zakázal,“ popsal.
Negativní ohlas to podle něj nemělo. V zájmu uklidnění situace vystoupil Jiří Vaníček coby velitel posádky několikrát také ve vysílání libereckého regionálního rozhlasu.
„Informoval jsem obyvatele Liberecka o tom, co se u nás děje, a ujišťoval jsem, že se nechystáme nikde vystupovat. Jsem přesvědčený, že izolace, kterou jsme si vytvořili, byla ku prospěchu bezpečnosti všech,“ dodává Vaníček.
Jako voják z povolání sloužil Československu a České republice 30 let, od roku 1964 do roku 1994. V liberecké posádce působil od roku 1980, byl náčelníkem štábu, zástupcem velitele chemické brigády a od roku 1989 i jejím velitelem.
SPECIÁL: 17. listopad 39|89 - 80 let od uzavření vysokých škol, 30 let od sametu
