Článek
U nevelkého stánku vedle hřiště na okraji sídliště se vine fronta. Od úterý do neděle je to tady v Horních Počernicích každodenní úkaz. Aspoň má každý zákazník čas rozmyslet se, který z dvanácti druhů zmrzlin si dneska dá. Čtyři z nich jsou stálice, na které se sem už léta chodí, ty další pokaždé překvapí.
Honza je neskutečný, řeknete mu, na jakou zmrzlinu máte chuť, a on si s tím poradí.
Kde bere výrobce i prodejce v jedné osobě Jan Černoušek (48) inspiraci? „Podle intuice, podle ovoce, které má sezonu, podle nálady. Ráno mi manželka řekne ,hele, já bych si dala tu a tu‘, já hned začnu přemýšlet a další den ji prodáváme,“ směje se. „Musím tomu samozřejmě sám věřit. Mám za ta léta ‚nachutnáno‘, vím už, co může dávat smysl.“
„Honza je neskutečný, řeknete mu, na co máte chuť, a on si s tím technologicky poradí,“ potvrzuje paní Jana.
Postavit se na vlastní nohy
Jana Černoušková, socioložka s vlastní poradenskou firmou, je mluvčí podniku a pomáhá jak při prodeji, tak propagaci. Teprve před časem přemluvila manžela, který se publicitě vyhýbá, aby kývnul na sociální sítě.
Jejich seznámení před jedenácti lety přirovnává k červené knihovně. „Byla jsem sama se dvěma dětmi, on taky. Chodila jsem s dětmi k jeho stánku na zmrzlinu a po čase přeskočila jiskra.“
Janova profesní dráha začala v hotelu Olympik, kde se vyučil kuchařem. Odtamtud vedla jeho cesta do Zlaté studny v centru Prahy, kde se, jak říká, musel naučit pracovat jinak než ve velkém hotelu – samostatně. V té době si ještě dálkově dodělal maturitu.
S manželkou Janou otevřeli letos vedle stánku i kavárnu s cukrárnou.
Po čase nastoupil do restaurace Flambée. „Pracovaly tam kuchařské špičky, kladl se důraz na detail, nejlepší suroviny, opravdu extraliga,“ pochvaluje si.
Nakonec však převládla touha postavit se na vlastní nohy. Zmrzlina do toho vstoupila v roce 1999 bezděky. Někdo ho upozornil na volný stánek u hřiště v Horních Počernicích na východním okraji Prahy.
Vanilkovou jsem dlouho ladil, Češi mají z minulosti zakódovanou chuť vanilinového prášku.
„Zmrzlina vyplynula ze situace. Přemýšlel jsem o tom, jak málo se tady dělá opravdu kvalitní. Skočil jsem do toho rovnýma nohama, i když jsem o zmrzlině nevěděl skoro nic. Dostal jsem doporučení na firmy, které začínaly dovážet skutečně kvalitní suroviny z Itálie, ne sáčky, které se rozmíchají se smetanou. Začátek byl stejně pokus omyl.“
Tři stovky sezonních receptur
Po sedmadvaceti letech každodenní tvrdé práce překročila jeho pověst hranice Horních Počernic o pořádný kus, na originální zmrzlinové kopečky sem jezdí lidé ze široka daleka.