Článek
„Poprvé jsem udělal míchaná vajíčka, když mi byly tři nebo tři a půl roku,“ vzpomíná. „To jsem byl ještě fakt maličký. Dostal jsem na Vánoce vařečku a pánvičku a vařil jsem je u plynového sporáku s mamkou,“ popisuje s tím, že má dodnes před očima, jak se sotva držel sporáku a vajíčka míchal. „Vím, že jsem je tehdy strašně moc potřeboval udělat,“ směje se.
I když byl Nedoma od dětství v kuchyni rád, na škole to u něj vyhrávaly historie a umění. „Uvažoval jsem, že po gymnáziu půjdu na výtvarný obor. Ale byl jsem trošku líný a nechtěly se mi dělat talentovky, proto jsem šel na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.“
Jenže na vysokoškolský titul nedosáhl. „Narodil se mi syn, tak jsem se studiem sekl a přemýšlel, co budu dělat,“ říká Nedoma. Z vaření měl však strach, a tak se stal státním úředníkem. „Hrabal jsem se ve starých papírech a zjišťoval původ starých pozemků. Byl to fajn start pro člověka, který potřebuje peníze, ale nebyl to úplně můj šálek kávy. Ta úřednická práce byla monotónní, strašně mě ubíjela.“
A tak se před více než deseti lety rozhodl, že bude dělat to, co ho baví: vařit. „Jeden známý otvíral restauraci v Kopřivnici, tak jsem mu na zkoušku uvařil a on mě přijal. Myslel jsem, že se budu učit, ale nakonec jsem učil vyučené kuchaře. Bylo to legrační,“ pokračuje.
Aby se toho v kuchyni naučil co nejvíce, rozhodl se za vařečkami, noži, pánvemi a hrnci cestovat po celém Česku. „Kuchyní jsem vystřídal dost, střídal jsem je nejen kvůli motivaci, ale chtěl jsem být co nejlepší,“ vysvětluje. „A když už mě to někde nebavilo, tak jsem si aspoň hledal stáže, aby tam nějaký progres byl, protože když člověk neroste a nerozvíjí se, tak myslím, že nemůže být úplně šťastný,“ míní.
Usměvavý kuchař například působil v pražských restauracích Field, 420 a Mlýnec, zkušenosti sbíral také na stážích v olomouckém Entrée či Essence v Hlohovci na Břeclavsku. Všude, jak připomíná, potkal dobré lidi. Nejvíce mu prý ale dal Petr Prokeš z brněnského hostince Slunečnice. „Předal mi hodně moc řemesla, doslova ze mě vymlátil tu lenost,“ směje se Nedoma.
Mezi oblíbené akce Jana Nedomy patří tzv. Black Table – komorní gastronomické večery postavené na příběhu, atmosféře a sdíleném zážitku u jednoho stolu.
Profesním snem příborského kuchaře je mít vlastní malý podnik mimo ruch velkých měst. „Aby tam člověk přijel a měl klid. Aby se mohl věnovat jídlu, nezhltal ho, aby na to měl čas, jako když přijde do divadla,“ zasní se.
Než se tak stane, bude tzv. létajícím kuchařem, kterým je už přibližně poslední dva roky. „Dělám cateringy, street food nebo Black Table – komorní gastronomické večery postavené na příběhu, atmosféře a sdíleném zážitku u jednoho stolu,“ prozrazuje a dodává, že taková práce mu dává nejen pocit svobody, ale také díky ní může vařit, jak cítí, že je to nejlepší.