Uhlíkové clo má chránit evropský průmysl. Místo toho výrobu zdraží, varuje expert

Od roku 2026 pojede uhlíkové zpoplatnění známé pod zkratkou CBAM naostro. Evropským výrobcům, kterých se bude týkat, se začne pro jednotlivé roky postupně odečítat bezplatný příděl emisních povolenek. Slouží k tomu, aby si zdejší firmy udržely i s náklady za povolenky konkurenceschopnost.

Bohužel, mechanismus CBAM obsahuje několik zásadních děr. Pokud se nezalepí, tak místo aby chránil evropské výrobce a motivoval třetí země ke snižování emisí, bude to spíše naopak. Jinými slovy, unie vsadila karty chránící průmysl na nevyzkoušený mechanismus plný chyb a nejasností. V době krize evropského průmyslu je to nezodpovědné a nebezpečné.

V tom mám stále otazníky a vidím rizika. Emise vykázané na výrobu dovezeného výrobku by měla posuzovat nezávislá, unijním státem akreditovaná osoba. Avšak ověřovatel může být de facto odkudkoliv. Bude tedy zaručena nezávislost a spolehlivost?

Navíc, pokud dovozce nezajistí údaje o reálných emisích, použijí se hodnoty emisní náročnosti určené pro jednotlivé země. Měly by být dostatečně vysoké a odrazující. To se ale z dosavadních návrhů nezdá.

Známe obchodní praktiky, kdy vznikne emisně náročný výrobek v jedné zemi a pošle se do jiné. Tam se s menšími emisemi upraví a převezme nižší hodnoty z této země.

Třeba čínský výrobce zase může mít továrnu, kde část produkce vyrábí „čistě“ a zbytek s vysokými emisemi. Když ví, že v Evropě funguje CBAM, bude do unie dovážet čistší část výroby. Nezamezí se tak prudkému dovozu do Evropské unie a zároveň chybí stimul pro snižování emisí uhlíku ve třetích zemích.

Těžko řešitelné budou situace, kdy výrobce do Evropy dováží třeba pět procent své produkce a zbytek prodává do okolního světa, kde tak přísné podmínky nejsou. Taková firma si poplatky za CBAM rozloží do celého spektra výroby. Ve finále jim výroba podraží jen o zlomek. Evropské firmy ale ponesou náklady za veškeré emise.

U každého je to jiné. Emisně nejméně náročné firmy získávají bezplatné povolenky takřka na celou svoji produkci. Ostatní si je musí dokupovat, což je má motivovat k investicím do omezení uhlíkových emisí.

V roce 2030 dostane firma na produkci výrobků spadajících pod CBAM jen polovinu bezplatných povolenek, na něž má nárok. V roce 2034 už nedostane žádné a bude platit za veškeré emise. Pokud se jich nestihne zbavit, náklady na povolenky budou několikanásobně vyšší, což může být likvidační.

Pro velké podniky to mohou být vysoké miliardy korun. Bude záležet na ceně povolenek a na tom, jak se firmám podaří investice do odbourání uhlíkových emisí. Zatím však pro to nejsou podmínky. Máme vysoké ceny energií, přeregulovanost, nedostatečnou veřejnou podporu i nedostatečnou ochranu konkurenceschopnosti.

Není připravená infrastruktura či technologie, neexistuje trh se zelenými výrobky. Chystané projekty z finančního hlediska nevychází a mnoho z nich se po celé Evropě ruší. Projekt elektrické obloukové pece odkládají i Třinecké železárny.

Součástí CBAM není ochrana exportu. Až začne ubývat bezplatných povolenek, budou mít evropské firmy větší náklady, poroste cena jejich produktů a ocel zkrátka neprodají. Doufáme, že Evropská komise přijde do konce roku s nápravou.

Nové pravidlo se například nevztahuje na všechny ocelové produkty. Zatímco v evropském systému povolenek platíte za kompletní výrobu, dovozci mohou dál dovážet některé výrobky bez poplatku. Je tu i určité riziko, že se produkt do Evropy doveze pod jiným kódem, který pravidlo nepostihuje.

CBAM může být dobrým nástrojem ochrany konkurenceschopnosti, ale předpokladem pro to je jeho správné nastavení. Ztráta místní výroby oceli by byla pro celou unii i Česko obrovskou strategickou a bezpečnostní chybou s nedozírnými ekonomickými, environmentálními i sociálními dopady.