Udržitelné budovy mají vliv i na zdraví. Stát má jít příkladem, říká odbornice na ekologické stavebnictví

Myslím, že se posouvá. Mohli bychom se více inspirovat v zahraničí a nepoužívat naši českou povahu ve smyslu, že potřebujeme vymýšlet věci jinak. Ale obecně tu posun vidím. Je pravda, že je tažený soukromým sektorem, což mně osobně přijde líto. V ideálním světě bych si představovala, že naopak veřejný sektor a státní instituce nám budou ukazovat, jak se staví udržitelné budovy.

Potvrzuje to nezávislý průzkum Barometr udržitelné výstavby, který pro Skupinu Saint-Gobain udělal Studijní institut Occurrence – Ifop, a ze kterého plyne, že pouze 37 procent veřejných činitelů v Česku skutečně uplatňuje požadavek na udržitelnost v praxi.

Není to úplně jinak než u nás. Ale vidíme, že možná je tam legislativní rámec v některých případech přísnější a udržují ho všichni. Není to tažené jenom tím soukromým sektorem.

Spousta firem má inspiraci ze zahraničí a chtějí být iniciátory změny. Mnohdy si myslím, že to ještě nedává úplně ekonomický smysl, ale je potřeba, aby někdo tu revoluci začal. Postupně se budeme učit všichni.

Další věcí je vzdělávání. Obory na univerzitách a jednotlivých fakultách jsou více zaměřené na udržitelnost. I u nás máme obory, které se věnují udržitelnému stavebnictví a architektuře, ale není jich rozhodně tolik jako ve Skandinávii nebo ve Francii. To souvisí i s tím, jak jako společnost přemýšlíme. Co je v zahraničí standard, u nás není běžné, protože architekti a stavaři takové zaměření nestudovali. Učí se to až v práci, za pochodu.

Barometr to potvrzuje, pouze 28 procent studentů v Česku se pravidelně vzdělává v oblasti udržitelné výstavby, což je výrazně pod globálním průměrem. To kontrastuje s tím, že 45 procent studentů by odmítlo práci u firmy, která se udržitelnosti nevěnuje.

Nemyslím, že jde jen o rychlost, ale o plánování obecně. Kdybychom uměli ubrat byrokracie, tak si tím pomůžeme. I z hlediska financování.

Vezměte si, že banka má hodnotit nějaký projekt, který vznikne za dalších pět let. On se pět let kreslí a povoluje, pak teprve jde do realizace. To se bavíme o horizontu deseti let, což je strašně dlouhé období, na které se má rozhodnout. Kratší doba by v tomto směru byla lepší. Ale neříkám, že to platí plošně.

Snažíme se, ale narážíme na legislativní i další bariéry typu prostoru na stavbách, připravenosti staveb a podobně. Je to velké téma. Všechno vyhazovat a posílat na skládky, to je za mě barbarský přístup. Ale myslím, že už takhle neuvažujeme.

My například v rámci Saint-Gobain umíme recyklovat sklo a další věci, máme na to manuály. Ale pak je spousta materiálů, které recyklovat nejde, protože nemáme čistou surovinu. To je například sádrokarton, na němž máte lepidla, šrouby a nikdo zatím nechce vzít odpovědnost za to, aby to očistil. Nevyplatilo by se to.

Zjistili jsme, že strašně málo lidí myslí na to, že udržitelná výstavba je ta, která je pro ně zdravá. To mi přijde jako strašná škoda. Zatím česká společnost vnímá udržitelné stavby spíše prakticky. Bavíme se o energetické náročnosti, rekonstrukci budov, ale jsme málo zaměření na lidi jako takové. Na jejich pocit zdraví, bezpečí. Konkrétně je to pouze osm procent Čechů. To ukazuje, že „lidský rozměr“ udržitelnosti je v Česku stále druhořadý.

Musíme vzdělávat společnost. Ať už tu odbornou nebo běžnou. A studenty, ze kterých následně budou odborníci. Ale obecně se o tomto tématu musíme více bavit.

Myslím, že bychom měli rychle pracovat na změně legislativy, usnadnění byrokracie. Měli bychom používat, jak se říká, selský rozum, abychom zachránili budovy a dokázali je využívat dalších 20 nebo 50 let. Pomohl by i jednotnější přístup bank k zeleným projektům. A měli bychom vyzdvihovat příklady developerů a municipalit, které se udržitelnými projekty zabývají.