Článek
„Lidé závěť u notáře sepisují bez ohledu na věk, mají-li k tomu důvod. Starší chtějí udělat pořádek, tedy rozdělit dědictví tak, aby předešli sporům, dalším důvodem mohou být děti z několika vztahů,“ konstatoval prezident Notářské komory ČR Radim Neubauer.
Mladí lidé tak podle něj většinou činí, když vlastní rozsáhlý majetek nebo se chystají na delší dobu cestovat.
Podle advokáta Jana Bunganiče z advokátní kanceláře bpv Braun Partners by k tomuto kroku měli lidé přistoupit kdykoliv, kdy mají majetek a chtějí mít kontrolu nad tím, komu po nich připadne. „Čím dříve, tím lépe – především pokud se vaše rodinná či majetková situace může změnit v důsledku sňatku, rozvodu, narození dítěte či nabytí nebo ztrátě majetku,“ řekl.
Častým důvodem bývá i to, když si lidé nepřejí, aby po nich dědila konkrétní osoba, ačkoliv by na to podle zákona mohla mít nárok.
Nejčastější možností sepsání závěti bývá návštěva notáře. „Jeho základní odměna je podle notářského tarifu 2000 korun. Podle toho, jak složitá závěť bude, kolik bude dědiců, zda si budete přát odkazovat některé majetky jiným osobám, se může částka zvyšovat,“ upozornil Bunganič. Za samotné vydání pak musí člověk ještě zaplatit 500 korun a notářská úschova ho vyjde na 1100 Kč.
„Notář ji může uložit do centrální evidence, z níž se pak o její existenci dozví ten notář, kterému bylo pozůstalostní řízení přiděleno,“ uvedl Neubauer.
Doma se může ztratit
Druhou možností je sepsat si závěť doma sám, což lze využít zvláště tehdy, když není složitá. Musí být vždy podepsaná a popisovat majetek, který postihuje. Nemělo by chybět datum pro případ, že závětí bylo pořízeno víc.
„U vlastnoruční závěti pak samozřejmě musí být celá napsaná vlastní rukou. Pokud je napsaná na počítači a vytisknutá, případně psaná na psacím stroji, vyžaduje se podpis dvou svědků, kteří nesmí být osobami blízkými k dědicům,“ upřesnil Neubauer.
Z dokumentu musí být jasné, že se jedná o poslední vůli pro případ smrti. Musí obsahovat jméno, datum narození a bydliště odkazujícího, datum a místo sepsání, určení dědiců ideálně s jejich jménem, datem narození a vztahem k odkazujícímu. Dále by měl obsahovat konkrétní majetek nebo podíly, které jednotliví dědici obdrží a podpis toho, kdo závěť sepsal.
„Pokud existují vydědění či jiné podmínky, například povinnost někoho vyplatit, musí to být jasně formulováno,“ popsal podmínky Bunganič.
Tuto závěť pak můžete mít u sebe doma, u někoho, komu důvěřujete, případně uloženou u notáře i jako soukromý spis. „Ale pokud není evidována, hrozí, že nebude nalezena nebo bude zpochybněna,“ varuje Bunganič. Vždy je proto dobré o závěti někomu říct, aby o ní věděl.
