Článek
Co v poslední době nejvíc trápí české potravináře?
Řekla bych, že je to nestabilita. Krizí bylo strašně moc. Začalo to covidem, pak byla krize na Ukrajině spojená s energetickou krizí a nyní konflikt na Blízkém východě.
K tomu se přidávají problematické předpisy Evropské komise. Čtenářům se možná bude zdát, že to jsou jen papíry, ale ty papíry stojí náklady.
O cenách potravin se ale mluví neustále. Například že pomáhají snižovat celkovou inflaci.
To není úplně šťastné, protože jsme se dostali do situace, kdy je tu absolutně nereálné povědomí o ceně potravin.
Dochází tu přitom k určité ekonomické nelogičnosti. Vedle cen energií a některých surovin nám výrazně rostou i náklady na logistiku a administrativu. Například se příliš nemluví o obalech, ty od covidu výrazně vzrostly. Zvyšuje se také minimální mzda. Nikdo neříká, že lidé nemají mít spravedlivě zaplaceno, ale ten potravinář to musí vydělat.
A vedle toho se tlačí na to, aby byly potraviny levné. To nejde úplně dohromady. Ale jsem ráda, že se už v některých debatách mluví o tom, že potraviny jsou strategická surovina, že bychom se měli zaměřit na to, aby se v Česku mnohem víc zpracovávalo.
A jaká je cesta k tomu většímu zpracování?
To je dlouhodobá bolest. Vyvážíme suroviny a bohužel je to ve velké míře dáno cenou – v zahraničí zaplatí za české hovězí maso více, protože je vnímáno jako prémiová surovina.
Přitom náš zpracovatel by klidně zaplatil spravedlivou cenu. Může ale zaplatit jen takovou cenu, za kterou je potom schopen to prodat řetězci. Tím je samozřejmě velice tlačen k tomu, aby tlačil i na nízkou cenu suroviny od zemědělce. A zemědělec, pokud má možnost, to prodá do zahraničí.
Musíme se proto zaměřit na nápravu těchto poměrů a na vytvoření podmínek pro efektivnější zpracování.