Ruská hybridní válka v Evropě sílí. Její součástí jsou i operace v Česku

„Ta hrozba bude aktuální v následujících měsících,“ prohlásil Koudelka na konferenci v Poslanecké sněmovně. Zopakoval, že Rusko je největší zahraniční bezpečnostní hrozbou a dlouho bude.

Mohlo by provést sabotáže na objekty, které pomáhají Ukrajině, zaútočit dronem či raketou na sklady zbraní nebo napadnout některou zemi Severoatlantické aliance.

Europoslanci v září schválili zprávu požadující silnější ochranu evropských voleb před zahraničním ovlivňováním. Sociální sítě by podle nich měly důsledněji zasahovat proti falešným účtům a dezinformačním kampaním.

„Ruští boti nejsou svobodou projevu. Zahraniční vměšování není svobodou projevu. A manipulace našich voleb už vůbec ne,“ prohlásil švédský europoslanec Tomas Tobé.

Kritici se ale obávají, že boj proti dezinformacím dá úřadům příliš velkou moc rozhodovat, co je pravda. Proti hlasovala i část českých europoslanců. Ivan David (SPD) kritizoval omezování svobody slova a financování neziskových organizací, Jaroslav Bžoch (ANO) varoval před centralizací a jednostranným ověřováním informací.

David je přitom zakladatelem webu Nová republika, který podle analýzy iniciativy Čeští elfové přebírá články z ruských zdrojů, včetně propagandistického serveru Sputnik. Nadační fond nezávislé žurnalistiky řadí Novou republiku mezi konspirační weby.

Politolog Miloš Gregor z Masarykovy univerzity evropskou snahu o potírání dezinformací vítá, pochybuje však o účinnosti. Opatření narážejí na omezenou akceschopnost institucí. „Přijmout další zprávu je poměrně snadné, ale Rusko si z toho nic nedělá,“ uvedl Gregor pro Novinky. „Zásadní bude, kdy se Evropská unie odhodlá k aktivním opatřením,“ dodal.

Jak proruské sítě fungují, ukazuje polský projekt Rozkład Jazdy. Jeho autoři zmapovali téměř 31 tisíc účtů na Telegramu, Facebooku či síti X, přes 13,5 milionu telegramových zpráv a skoro šest tisíc webů šířících proruský obsah.

Systém má podle nich několik pater. Obsah vznikne v Rusku nebo Bělorusku, další účty ho přeloží a přizpůsobí místnímu publiku a jiné ho rozšíří. Čtenář na konci řetězce už nemusí poznat, odkud zpráva pochází. Funguje to i v Česku.