Rušit ministerstvo pro místní rozvoj? To je zcestné, varuje Kulhánek

Dnes se odbavují žádosti, které byly podané. Podle kapacit Státního fondu pro podporu investic se podepisují smlouvy u projektů, které procedurou prošly a jsou odsouhlasené pro poskytnutí dotace a úvěrování. Pro rok 2025 je definovaná kapacita a vše běží. Pozastavili jsme akorát příjem žádostí, protože máme v systému podané projekty za 20 miliard korun a program měl původní alokaci 7,5 miliardy. Nicméně peníze budou až potřeba v následujících několika letech, jak se postupně budou projekty odbavovat.

Při poslední diskusi na vládě byla jednoznačná shoda na tom, že se ukázal jako vhodný a je tam vůle peníze dofinancovávat dál. Tedy zapojit je do návrhu rozpočtu na rok 2026 a deklarovat peníze i ve střednědobém výhledu na rok 2027 a 2028. To by měla vláda projednat na přelomu srpna a září. Na podzim pak otevřeme příjem peněz do tohoto programu. Takhle jsme se na tom domluvili i s ministerstvem financí.

Naše kapitoly rozpočtu běží standardním způsobem. Dostali jsme nějakou základní verzi rozpočtu a připomínkovali ji ve vztahu k našim požadavkům. Ale protože jednání se všemi resorty počínají 27. srpnem, teprve poté budeme komentovat, co vyjde ve finálním formátu.

Bavíme se o provozu ministerstva pro místní rozvoj včetně investic. Jsou tam i ty finančně nejrobustnější programy na podporu bydlení a národní dotace, jejichž výše není v návrhu definitivní. O tom budeme jednat. Ale nebudu říkat žádné soudy nad tím, jak bude rozpočet vypadat, protože do poloviny září to nebudu vědět.

Domluvili jsme se, že o tom bude vyjednávat vláda najednou v rámci všech resortů. Zatím nepředjímám, jestli budou i nějaká individuální jednání. Pro mě je důležité, že vláda bude rozpočet řešit jako celek.

Nejsem si jistý, že autor nápadu na zrušení ministerstva zná všechny agendy tohoto resortu, za co nese odpovědnost a jak vlastně funguje v návaznosti na samosprávy nebo profesní organizace například architektů nebo projektantů. Regionální rozvoj, bytová politika, evropské fondy a vyjednávání o tom, jak budou vypadat po roce 2027, územní plánování a stavební řád, veřejné zadávání, cestovní ruch, všechno to dnes tvoří jeden organismus, jeden ekosystém. Pokud ho rozbijete a jednotlivé agendy rozdělíte mezi různé resorty, narušíte vazby, které mají vybudované na ministerstvu pro místní rozvoj, což bude mít nedozírné negativní následky. Návrh na zrušení ministerstva je asi dobrá cesta, jak upoutat pozornost, ale jinak ho považuji za zcestný.

Nevím, co se odehrávalo před minulými a jinými volbami. Měl jsem ale možnost zjistit, že přístup státu k těmto regionům nebyl několik desítek let koncepční. Důkazem toho může být i dosavadní kohezní politika, kdy z celkových dvou bilionů korun významně více těžily rozvinutější regiony s vyšší životní úrovní. Proto jsme od loňského podzimu připravovali soubor opatření a plán, který jsme nazvali Regiony příležitostí.

Jde o ten zmíněný koncepční přístup. Čerpali jsme základní informace odspodu, sbírali náměty ve spolupráci se samosprávami, s aktéry, kteří v území působí, s neziskovým sektorem. A z vybraných 150 opatření vidíme, jak mezioborová problematika to je. Nemůže se tomu věnovat jeden resort, ale ani samostatné ministerstvo.

Myslím, že cestovní ruch má být jen jedna část, kterou mají doplňovat další aktivity a opatření. Tím, že budete investovat do rozvoje cestovního ruchu, neodstraníte odliv populace z regionu, špatnou dostupnost zdravotních služeb, nezlepšíte tím dopravní infrastrukturu, obslužnost. Myslím, že mezi zásadní opatření, kterých bychom se měli chopit co nejdříve, je financování samospráv, ať už krajských nebo obecních, kde by bylo zohledněno, jak na tom region je.

Měli bychom také zdůraznit otázku dostupnosti základních služeb, které vám určují kvalitu života v těch regionech. To ovlivňuje, jestli se člověk, který se tam narodil, odstěhuje jinam nebo zůstane. Zásadním faktorem je i práce. Aby člověk našel uplatnění. Potřebuje také adekvátní bydlení, servis pro rodinu a také životní prostředí hraje významnou roli.

Rozpočtové určení daní je připravené k reformě. Ve sněmovně je úprava rozpočtového určení daní krajských samospráv, která bohužel v tomto volebním období neproběhla. Ale je to nevyhnutelné. Myslím, že návrh stačí vzít a dokončit legislativní proces.

Politická vůle existovala do chvíle, než návrh vstoupil do sněmovny a začaly všemožné půtky a polemiky, zda je to vhodný model. Proto se nakonec nenašla. Nicméně reforma systému, který je tady od počátku krajů v roce 2000, je nevyhnutelná. A mám za to, že je ze strany Svazu měst a obcí projednávána s ministerstvem financí i reforma rozpočtového určení daní směrem k obcím. V tomto případě ale legislativní proces ještě nezačal.

Velmi rámcovou představu máme o tom, že alokace peněz pro méně rozvinuté regiony tam je. Je teď celková pro všechny členské státy. Nevíme, jaká bude alokace pro Česko. Ale je důležité, že bude v nějaké formě pokračovat, co je započaté v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji ve vztahu k transformaci regionů po rozsáhlé těžbě uhlí. A že tam budou podpůrné zdroje pro snižování rozdílů mezi regiony.

Forma ale bude určitě jiná než dosud. Všude říkám, že je to realita. Končí nám období hojnosti ve formě poskytování dotací. V lepším případě to bude vždy kombinace dotace a jiného finančního nástroje typu úvěrů, záruk, garance, kapitálového vstupu.

Jednoznačně to lze. Mělo by být jasným cílem vlády například investice do obranného průmyslu nasměrovala do těchto regionů. Tam já jednoznačně vidím obrovský potenciál.

Zaměřujeme se na zdroj zásadních problémů. Chceme výrazně zjednodušit a zpřehlednit územní plánování pro ty, kteří chtějí něco realizovat. To znamená, aby si samosprávy mohly podle svého nejlepšího svědomí a v rámci souladu s jejich rozvojovou strategií říct, co kde chtějí. Menším sídlům chceme pomáhat, protože pro ně je systém mnohdy velmi složitý. Zahrnuje to i možnost dělat v rámci společenství obcí jeden územní plán pro celé společenství. Zároveň ale nechceme velkým sídlům bránit v jejich rozvoji.

Mimo jiné v tom, že samotný územní plán na úrovni obce by mohl být výrazně jednodušší. Detailní parametry výstavby by měly upravovat zástavbové plány. Tím se odstraní zásadní handicap, že dnes potřebujete často dělat změny v územním plánu, které trvají rok, dva, ale někdy i čtyři. Zároveň je třeba pracovat i s ekonomickými nástroji. Aby se změnila situace, kdy výstavba pro obec neznamená prakticky žádný benefit.

Je to cesta, kterou se vydáme. Daleko větší posílení role samospráv, aby si mohly říct, co na svém území chtějí. Starosta má ze zákona povinnost pečovat o rozvoj své obce. Takže větší pravomoci samosprávám jednoznačně ano.

To je otázka debaty, jakým způsobem územní plánování financovat do budoucna. Nyní máme teze reformy, detailní financování je až v dalším sledu. Chtěli jsme dát dohromady směr, kterým se ubírat. Rozhodně musíme dosáhnout konsenzu, protože nejde prosadit reformu územního plánování navzdory samosprávám. Ale rozhodně bych se nebál o to, že malá obec v budoucnu nebude umět ufinancovat svůj územní plán.

Smysl je v tom, že územní plán by měl být v budoucnu mnohem jednodušší. Do detailů půjde až nižší úroveň toho zástavbového plánu, které ale budou vznikat pouze tam, kde příležitosti k rozvoji skutečně budou. Náklady pro zbytek obcí by tak měly klesnout.