Odbory ladí plán protestních akcí. Nálada ve společnosti je špatná, lidem zbývá málo peněz, říká Ďurčo

Odbory pracují na plánu protestních akcí proti vládě. Proč?

Jedním z hlavních důvodů je důchodová reforma. Je pro nás nepřijatelné, že by se měl prodlužovat věk odchodu do důchodu. Také nám vadí chystané změny v zákoníku práce, třeba u výpovědí či zkušebních dob. Hlavně nás dráždí, že by mohla být prosazena výpověď bez udání důvodu. Ministr Jurečka sice říká, že to tam nebude, ale když si poslechnete výroky ostatních politiků a ekonomů, ta tendence tam je.

Tomu chceme určitě zabránit. Jsem ochoten jít do protestu formou demonstrací. Nechtěl bych teď dávat nějaké silné výroky, že budeme stávkovat. Ale někteří kolegové jsou odhodlaní podpořit i stávku.

Zvyšování důchodového věku by ale měla u náročných profesí kompenzovat možnost odejít až několik let dříve bez krácení předčasného důchodu. Zatím se to má týkat asi 120 tisíc lidí.

Jsme rádi, že to ve vládě řeší. Jedná se o lidi spadající do čtvrté a částečně třetí rizikové kategorie, přičemž v té třetí se to však týká jen čtyř rizik: nadměrných vibrací, extrémního tepla a chladu a velké fyzické zátěže. My ovšem požadujeme, aby to byla celá třetí riziková kategorie.

Navíc když se podíváte na nastavené parametry, tak první člověk bude moci jít o pět let dříve do důchodu až za dvacet roků. A vůbec první člověk by podle nich mohl jít do předčasné penze bez krácení až v roce 2035. 

Navíc někdo nemusí pracovat v těch rizikových kategoriích celou dobu, může průběžně měnit profesi, takže se ta doba prodlužuje.

A jak byste to chtěli řešit vy?

Uvítali bychom, kdyby byla možnost jít do záznamů až dvacet let dozadu. Firmy mají povinnost uchovávat podle zákona záznamy jen deset let zpětně, což je omezující pro lidi, kteří v náročných povoláních pracují třeba dvacet let. Započítají vám místo těch dvaceti let jen deset.

Třeba já jsem pracoval od roku 1994 ve čtvrté rizikové kategorii. Když se podíváte, kde pracuji dnes a na můj věk, tak nebudu moci do toho předčasného důchodu jít. A takových lidí je spousta.

Navíc se bude standardní věk pro odchod do důchodu postupně prodlužovat, například pro mladé lidi narozené po roce 2000 to může být sedmdesát let i více. Takže náročné profese pak půjdou do penze v 65 letech, což z hlediska dožití ve zdraví není úplně optimální věk.

Vypracovat plán protestních akcí daly za úkol vedení Českomoravské konfederace odborových svazů její členové. Nemělo by to udělat samo i bez toho?

Musí to jít vždycky odspoda. Já se pohybuji mezi běžnými zaměstnanci, chodím mezi ně a nálada ve společnosti je velmi špatná. Lidem zbývá v peněženkách málo peněz. Zažili jsme obrovské poklesy reálných mezd, toho, co si za ně lidé koupí.

Dneska se oslavuje, že už máme dvouprocentní inflaci. Ale to neznamená, že všechno zlevnilo. Znamená to, že ceny po té enormní inflaci rostou o něco méně. Lidé tak mají reálně zase o něco méně peněz.

Co podle vás s tím?

Je potřeba nastartovat průmysl. Máme v něm obrovské problémy, zejména v ocelářství, které dnes bojuje o své živobytí. Jsme tradiční výrobce oceli a hrozí nám to, že ji budeme dovážet. V celém světě roste produkce oceli a v Evropské unii rapidně klesá.

Evropská komise, zejména ta nová, by se měla zaměřit na to, jakým způsobem uchránit naše pracovní místa, určité segmenty výroby, kde jsou největší problémy. Protože postavení našich firem v rámci Evropy a v rámci konkurence ze třetích zemí je velmi tristní. Máme jedny z nejdražších energií a konkurovat tak zemím, kde jsou energie řádově o stovky procent levnější, je velmi těžké.

Myslel jsem si, že problémy v ocelářství jsou jen v ostravské Liberty.

To je i v jiných ocelářských firmách. Třeba v těch opravdu velkých na severní Moravě, ani tam to není růžové. Například v jednom podniku ve Frýdkuů-Místku lidé sedí doma na 70 procentech mdy. Ani ve Vítkovicích není výroba plynulá a Třinecké železárny taky nezažívají žádné zlaté časy.

Je potřeba nejdřív takzvaně nakopnout průmysl a změnit trošku evropskou politiku, abychom nebyli papežštější než papež a abychom zachránili pracovní místa.

A není nakopnutí průmyslu více úkol podnikatelů než vlády?

Samozřejmě že je to i úkolem podnikatelů. Ale dnes se jim těžko dělá byznysový plán. Pokud jinde nakupují megawatthodinu elektřiny za čtyřicet nebo padesát eur a my ji tady máme dražší, je to problém. Je potřeba udělat nějakou energetickou koncepci. Ceny energií jsou vysoké, stavební řízení je zdlouhavé. Abychom přebudovali elektrárny, trvá to třeba deset let.

Je potřeba z Modernizačního fondu a z výnosů emisních povolenek podpořit více průmysl. Myslím si, že je to důležitější než oprava domu po babičce.

Máte zčásti staronové vedení konfederace. Když byla tisková konference po jeho zvolení, tak se na ní s předsedou Josefem Středulou neobjevili šéfové největších svazů včetně vás. Naznačuje to nějaký odstup od něj?

Nebyl jsem tam, protože jsem měl dlouhodobě naplánované jednání. Faux pas s organizací ale vzniklo. Nemyslím si však, že tam kolegové nebyli z nějakých osobních důvodů, nýbrž že organizace nebyla příliš povedená. Já bych to dál nekomentoval.

Spíš mě mrzí vyjádření kolegy Středuly, kdy se pořád vyjadřuje k těm svým neplaceným příspěvkům (Středula dočasně přišel o post šéfa ČMKOS kvůli neplacení členských příspěvků - pozn. red.). Mám to za uzavřenou záležitost, ale on se evidentně potřebuje ještě obhájit. To se mi nelíbí, protože vím, jak to bylo celou tu dobu. A ne vždy se komunikuje všechno tak správně, jak je publikováno.

Třeba co?

Třeba to, že prezentuje, jak na nezaplacené příspěvky nebyl upozorněn. Měl jsem ho v kanceláři, podepisoval nějaké dokumenty a rozhodně jsem ho na to upozornil.

Taky se mi nelíbí to, že se pořád bavíme o tom, že neplatil příspěvky pět měsíců. Těch měsíců bylo sedm.

Já ten příběh zkrátka vidím trochu jinak, ale už bych se k tomu nechtěl vracet. V každém případě se nejednalo o žádný puč. Myslím si, že bychom tady nahoře měli jít všem příkladem. A pokud někdo tak dlouhou dobu neplatil, tak to není úplně standardní. Pravidla platí pro všechny stejně.

Vraťme se k Liberty. Tam jsou zaměstnanci už čtvrtým měsícem doma. Může firma tu zatáčku ještě „vybrat“, když je třeba opětovný rozběh pecí drahý, ne-li nemožný?

Liberty je specifický případ, dlouhodobě je ve velmi špatných rukou. Její majitel pan Gupta odtud vyvedl enormní finanční prostředky. Kdyby zůstaly v té huti, může s přehledem vyrábět.

Samozřejmě je velký problém, že pece stojí. Vždy a všude, když někde skončila prvovýroba, mnoho zaměstnanců muselo opustit své pozice. Protože už nejste tak flexibilní ani v tom určitém sortimentu ani v tom, jakou jakost můžete vyrábět, a jste závislí na dovozu slitků odjinud. A nemůžete ani pořádně ovlivnit cenu produktu. Takže mám o zaměstnance v Liberty velké obavy.

Co by to znamenalo pro region, kdyby firma musela skončit?

Region je na tom dlouhodobě špatně. Má jednu z nejvyšších nezaměstnaností, pohybuje se kolem pěti procent, i když v rámci celého Česka je to kolem tří. Takže sociální dopady by to mělo opravdu velké.

Nebavíme se jen o pěti tisících lidí v Liberty. Je na ni napojena řada navazujících profesí, řada subdodavatelů. V oboru tak pracují často celé rodiny, a když přijdou o práci, nebudou zvládat platit účty a hypotéky, ocitnou se v chudobě.

Stát by měl zakročit, vytvořit sociální plán pro tyto zaměstnance. Bude potřeba, aby podržel desetitisíce lidí a aby tam bylo nějaké přechodné období, aby se mohli překvalifikovat a aby byli nějakým způsobem finančně zajištěni.