Článek
Nová zkouška má být součástí profesní kvalifikace v rámci Národní soustavy kvalifikací. Kritikům ale vadí, že se bude primárně zaměřovat na tlumočnické dovednosti bez toho, že by navazovala na zkoušku ve znakovém jazyce. „Nezjistí úroveň znalostí daného člověka v něm a nebudou povinně přítomni expertní neslyšící hodnotitelé,“ konstatovala Farah Curry z České komory tlumočníků znakového jazyka.
„Je to, jako kdyby vám po úrazu na dovolené v nemocnici v cizině při důležitém rozhodnutí tlumočil člověk, který sotva dokončil kurz konverzační angličtiny,“ hodnotí parametry zkoušky Tamara Kováčová z Pevnosti – Českého centra českého znakového jazyka. Proti zkoušce ale protestuje i asociace organizací neslyšících ASNEP.
Mezi další výtky patří, že nejsou přesně dané standardy zkoušky. Vedlo by to podle kritiků k tomu, že by u jedné komise neprošli aktivní dlouholetí tlumočníci, zatímco u jiné by uspěli i lidé, jejichž znalost znakového jazyka je jen omezená.
Ministerstvo ale s názorem odborníků nesouhlasí. „Třeba tvrzení, že zkouška nezaručí, že tlumočník nebude moci tlumočit například u lékařských prohlídek, je nepodložené. Zkouška bude probíhat z tlumočení – je postavena na praxi,“ hájí ji jeho mluvčí Veronika Lucká Loosová.
Kritici ale odmítají, že by něco podobného tvrdili. Tlumočení u lékaře může podle nich mít různé úrovně od sdělení běžné diagnózy až po komplikovaná vyšetření. Je proto potřeba, aby daný tlumočník ovládal i těžší situace, což prý zkouška nezaručí.
Podle ministerstva je cílem zkoušky umožnit certifikaci i lidem, kteří nemají odborné vzdělání v oboru, ale tlumočit umí, protože se to naučili v kurzech či u neslyšících příbuzných. „To, že se někdo naučí tlumočit v rodině, je nesmysl. Naučí se tam maximálně znakový jazyk,“ oponuje Michaela Dudková, vedoucí tlumočnické služby z organizace Tichý svět.
Spor o experty
Pokud jde o povinnou účast neslyšících expertů, nelze to podle ministerstva zaručit kvůli zákonům, jež stanovují pouze kvalifikaci v oblasti vzdělání a praxi. „Hluchota či nedoslýchavost nemůže být součástí povinného vzdělání ani praxe. Nelze povinně stanovit, aby byl vždy jeden zkoušející neslyšící,“ dodala mluvčí s tím, že profesionál s praxí v oboru pozná, kdo umí tlumočit.
Podle Kováčové ale existuje dostatek neslyšících expertů a není důvod, proč by neměli být u zkoušky. „Odpadá tak záchranná brzda v podobě jejich povinné přítomnosti, která by mohla odhalit nedostatečné znalosti u uchazečů,“ konstatovala.
Národní systém kvalifikací podle ní nezajišťuje reálný systém vzdělávání, nabízí pouze jednorázové ověření kompetencí. Lepší by proto byly mikrocertifikáty získané u odborných škol a univerzit.
