Článek
Údaje vycházejí z průzkumu České asociace streetwork mezi pracovníky nízkoprahových sociálních služeb, kteří pomáhají ohroženým dětem a mladým lidem, lidem bez domova, drogově závislým či celým rodinám. Téměř tři čtvrtiny respondentů přitom mají pro práci v oboru vysokoškolské či vyšší odborné vzdělání, které by v jiných oborech obvykle znamenalo vyšší příjem.
„Přes 44 procent těchto sociálních pracovníků a pracovnic uvažovalo v uplynulém roce o odchodu z oboru. Hlavním důvodem jsou peníze a vysoká psychická zátěž,“ řekla Novinkám ředitelka asociace Martina Zikmundová. Práce je podle ní dlouhodobě náročná nejen finančně, ale i psychicky.
Ženy berou téměř o pětinu méně než muži, rozdíly se prohloubily. Nejhůře jsou na tom ve finančnictví
Bez další práce by řada z nich nevyšla. Téměř třetina má druhé zaměstnání mimo obor a další zhruba třetina si přivydělává v sociálních službách. Lidé často zmiňují rozvoz jídla, úklid, práci v restauracích nebo třeba víkendové řízení taxi. Objevují se ale i kvalifikovanější přivýdělky, například doučování nebo pomoc s projekty.
„Vypadá to, že když chcete být sociálním pracovníkem, potřebujete dvě práce,“ uvedla Zikmundová. Stát se podle ní spoléhá na to, že lidé budou dělat náročnou a společensky důležitou práci za podmínek, které je samy dostávají do finančních potíží. Řešením je podle Zikmundové systém financování změnit a práci lépe zaplatit.
Výrazné rozdíly ve výdělcích
Od dubna sice stát zvýší platové tarify o pět procent, většiny nízkoprahových služeb se to ale nedotkne. Ty totiž provozují hlavně neziskové organizace, na které se zvýšení nevztahuje. Rozdíly mezi jednotlivými zaměstnavateli tak zůstávají výrazné.
Obor se potýká i s vysokou fluktuací, tedy tím, že v něm lidé dlouho nevydrží. Déle než deset let zůstane jen zhruba jeden ze tří pracovníků, naopak každý čtvrtý je v oboru méně než tři roky. Kombinace nízkých výdělků a náročné práce vede k častým odchodům i k vyhoření.
Předsudky veřejnosti trvají
Problém je také s náborem nových lidí. Na volná místa se často hlásí jen minimum uchazečů a ne vždy splňují požadavky. Do tří měsíců se tak podaří obsadit jen asi dvě z pěti pozic. Organizace pak fungují s nedostatkem lidí, což zvyšuje tlak na ty, kteří zůstávají.
Sociální pracovníci navíc narážejí na nepochopení veřejnosti. Lidé si jejich práci často zjednodušují – myslí si, že si jen hrají s dětmi nebo pomáhají s úkoly. U služeb pro závislé se zase objevuje názor, že jen rozdávají injekční stříkačky a tím problém podporují. Podle odborníků je ale realita výrazně složitější a jejich práce je pro fungování společnosti zásadní.
