Experti: Krach Credit Suisse se nesmí dopustit. Ohrozil by světovou ekonomiku

SNB ve středu večer přislíbila druhé největší švýcarské bance půjčku ve výši 50 miliard švýcarských franků (1,2 bilionu Kč). Rozhodla se tak proto, že Credit Suisse podle ní „splňuje požadavky na kapitál a likviditu kladené na systémově významné banky“.

„V tuto chvíli je důležité, aby banka měla přístup k likviditě. To znamená, že v případě výraznějších výběrů klientských vkladů bude schopna tuto potřebu pokrýt bez nutnosti rychlého prodeje cenných papírů či jiných aktiv, které drží ve své bilanci. Ujištění centrální banky zároveň přispívá k uklidnění klientů, že o svůj majetek v bance nepřijdou a mají k němu kdykoliv přístup,“ objasnil pro Novinky rozhodnutí SNB analytik J&T Banky Milan Lávička.

Podle akciového analytika XTB Štěpána Hájka bylo hlavním cílem centrální banky právě uklidnění vyhrocené situace. Pochroumanou reputaci Credit Suisse to ale nespraví. „Co se zdá být nezachranitelné, je pověst banky a její důvěryhodnost, která bude dále upadat,“ řekl Novinkám.

Podobně to vidí také analytici americké investiční banky JP Morgan, podle kterých problémy Credit Suisse s důvěrou investorů přetrvávají a současný status quo je neudržitelný.

Pravděpodobným východiskem celé situace tak podle nich je převzetí Credit Suisse jejím konkurentem UBS, největší švýcarskou bankou. Ve hře je však více scénářů, například pokračování v restrukturalizačním plánu, jehož součástí by měl být postupný odprodej některých částí banky.

Naopak krach banky není na pořadu dne a nejspíš ani nebude, protože by mohl mít negativní dopady na světovou ekonomiku. Credit Suisse totiž patří mezi devítku světově systémově nejvýznamnějších investičních bank.

„Upřímně si myslím, že krach systematicky důležité banky pro celou evropskou ekonomiku nikdo nedopustí. Bylo by to sice velmi drahé, ale zachránilo by to globální ekonomiku od hlubší ekonomické krize, která by si vyžádala další zásahy ze strany centrálních bank i států,“ domnívá se Hájek.

Na druhou stranu ale dodal, že za současné makroekonomické situace nejsou podobné záchranné programy ideálním řešením, jelikož oddálí konec boje s inflací.

V porovnání se situací, jež by krachem Credit Suisse nastala, lze ale využití programů finanční podpory považovat za méně bolestivou cestu.

„Ano, v důsledku to znamená, že do ekonomiky přitečou další peníze, což může mít negativní vliv na inflaci. Nicméně už jen samotná existence těchto programů sama o sobě snižuje pravděpodobnost či rozsah jejich skutečného využití, jelikož vede k uklidnění klientů bank a investorů. Oproti tomu náklady pro ekonomiku spojené s pádem jakékoliv systémově významné banky by byly výrazně vyšší,“ vysvětlil Lávička.

A co konkrétně by se mohlo dít, kdyby Credit Suisse skutečně padla? Hájek varuje, že napříč celým finančním sektorem by se odepisovaly velké ztráty, což by znamenalo pokles akcií a krach menších a středních finančních společností.

„Vítězi by byly ty největší banky, kde je důvěra největší. Panika by se však šířila napříč všemi sektory, což by pro investory na akciových trzích vytvořilo generační příležitosti. Tuzemská ekonomika by se téměř zasekla, protože je velmi cyklická (pravidelné opakování ekonomického růstu a poklesu, pozn. red.), a stejně tak pražská burza, které dominuje hlavně finanční sektor,“ dodal.

Lávička to tak černě nevidí. Rozšíření krize do celého finančního sektoru, potažmo ekonomiky jako takové, by podle něj bylo omezené. Svůj názor opírá o rok 2008, kdy padla americká banka Lehman Brothers, což vedlo k světové hospodářské krizi. Tehdy se podle něj jednalo o potíže zcela jiného charakteru.

„Ať už jde o nedávné krachy několika amerických bank, či o současné problémy Credit Suisse, stále se jedná o specifické problémy konkrétních bank. Problémy nesouvisí se ziskovostí bank, špatnou kvalitou úvěrů či jakýchkoliv jiných aktiv ve finančním sektoru. To je významný rozdíl oproti roku 2008, kdy došlo k výraznému nárůstu nesplácených úvěrů a propadu hodnoty nemovitostí a cenných papírů navázaných na realitní trh,“ zdůvodnil.