Článek
Projekt plynovodu Síla Sibiře 2 z Ruska do Číny se poslední dobou utápěl v neshodách ohledně cen a vlastnických podmínek, stejně jako v čínských obavách z přílišné závislosti na ruských dodávkách energie. Ale nedávná válka na Středním východě dala Pekingu důvod přehodnotit spolehlivost dodávek ropy a zemního plynu, které získává z regionu, i když platí křehké příměří mezi Izraelem a Íránem. WSJ se ve své zprávě odkazuje na zdroje blízké čínské vládě.
Čína dováží podle poradenské firmy Rystad Energy přibližně 30 procent plynu ve zkapalněné formě LNG z Kataru a Spojených arabských emirátů přes Hormuzský průliv, námořní úžinu, kterou Írán pohrozil uzavřít. Čínské rafinerie se v posledních letech staly do značné míry závislými na levné íránské ropě.
„Volatilita a nepředvídatelnost vojenské situace ukázaly čínskému vedení, že stabilní dodávky pozemních plynovodů mají geopolitické výhody,“ řekl Alexander Gabuev, ředitel Carnegie Russia Eurasia Center a expert na čínsko-ruské vztahy. „Rusko by z toho mohlo těžit,“ soudí. Z prodejů plynu i ropy Číně Moskva mimo jiné financuje válku na Ukrajině.
Také ruská státní média spojují napětí na Blízkém východě s oživením projektu Síla Sibiře 2. Očekává se, že se Rusko pokusí zařadit tento projekt na pořad jednání, až prezident Vladimir Putin v září navštíví čínského vůdce Si Ťin-pchinga v Číně, říkají analytici.
Plynovod Síla Sibiře 2 má být pokračováním původního plynovodu Síla Sibiře, který byl otevřen v roce 2019 a který končí na rusko-čínských hranicích. Jeho stavba měla být zahájená již loni, dlouho byl ale důležitější pro Moskvu než pro Peking. Rusko přišlo o svůj největší energetický trh, když se po jeho invazi na Ukrajinu zastavila velká část jeho vývozu plynu do Evropy.
Spojenci proti USA
Od té doby je Moskva stále více závislá na Číně jako kupujícím. Omezená infrastruktura plynovodů a malá kapacita přepravy LNG však znamenají, že pouze nový, větší plynovod by mohl výrazně zvýšit dodávky do Číny.
Hormuzský průliv mezi Ománem a Íránem spojuje energeticky bohatý Perský záliv s Arabským mořem. Je dostatečně hluboký a široký, aby jím propluly největší tankery s ropou a plynem na světě.
„Eskalace napětí na Blízkém východě podtrhuje vážné důsledky potenciální blokády v Hormuzském průlivu,“ řekl Wej Siung ze společnosti Rystad.
Kromě současných nepokojů v Perském zálivu vedla obchodní válka mezi USA a Čínou v posledních měsících k zastavení amerického vývozu LNG, což zvrátilo trend roky rostoucího obchodu s energií mezi oběma zeměmi.
Čína má také zájem na posílení svých vztahů s Ruskem v době, kdy Trumpova administrativa otevřeně diskutovala o pokusu vrazit klín mezi Peking a Moskvu, uvedli lidé blízcí pekingskému rozhodování. Pokračování v pozastaveném plynovodu by mohlo pomoci upevnit tyto vazby.
I když bude dosaženo dohody o plynovodu, analytici odhadují, že jeho výstavba bude trvat nejméně pět let, podobně jako původní 2900 kilometrů dlouhé plynové potrubí. Přetrvávají i další významné překážky, včetně neshod ohledně cen plynu a nákladných investic do výstavby.
Dalším problematickým bodem je čínský požadavek na vlastnický podíl v projektu, což je ústupek, který Rusko nebylo ochotno udělat. Neshody jsou v konečném důsledku známkou nedůvěry, která mezi oběma zeměmi přetrvává – navzdory tomu, že Putin a Si je kdysi označili za „přátelství bez hranic,“ uzavírá WSJ.
