Inflaci jsme do země ještě nezadupali. ČNB může sazby dál zvyšovat, říká člen rady Kubíček

Srpnová inflace byla podle našeho očekávání. Meziročně ceny vzrostly o 1,9 procenta, meziměsíčně o 0,3 procenta. Nevidím v tom žádný zásadní varovný signál. Pro letošní rok očekáváme průměrnou inflaci kolem dvou procent, tedy poblíž našeho cíle.

Musíme se ale dívat dopředu. Měnová politika působí zhruba se zpožděním jednoho roku. Pro příští rok vidíme inflaci spíše kolem 2,5 procenta. Mimo jiné proto, že vypadne efekt převedení poplatků za obnovitelné zdroje energie z domácností a firem na státní rozpočet. V některých měsících může inflace dokonce překročit trojku.

Letos jdou proti sobě dva vlivy. Jedním je pokles cen potravin. Ten je větší, než jsme si mysleli. Na druhou stranu rostou ceny pohonných hmot. Před rokem jsme nemohli předpokládat, že nastane íránská krize.

Zásadní je takzvaná jádrová inflace, tedy zjednodušeně řečeno – ceny všeho ostatního kromě energií a potravin. Ta se pohybuje kolem tří procent. Inflace tedy není úplně zadupána do země.

Ano. Potraviny letos zlevňují více, než jsme čekali. Částečně to souvisí s poklesem cen zemědělských výrobců. Jinde v Evropě ale vývoj není deflační. U nás za tím může být určitá korekce předchozího zdražování potravin. Každopádně si myslím, že to je dočasné. Pokles cen potravin se zastaví a příští rok nám už pomáhat nebude.

Naše sazby jsou při nynější inflaci pořád relativně vysoké. Během léta navíc vzrostly delší tržní úrokové sazby, část práce tak udělaly za nás. Postupně se to promítá do úroků u firemních úvěrů i hypoték. Nemohu ale říct, že je naše sazba konečná. Trhy dokonce počítají se čtyřmi zvýšeními sazeb během jednoho roku.

Při informacích, které máme dnes, se mi takové zvýšení zdá přehnané. Zároveň ale vidím důvody pro to, aby měnová restrikce dál pokračovala.

Ano, ke zpřísnění měnové politiky by mohlo dojít. I když dnes neumím říct načasování. O sazbách budeme jednat do konce roku ještě třikrát.

Je to velká neznámá. Máme pouze veřejné informace o geopolitickém vývoji. Naše výhledy u cen ropy vycházejí z termínovaných kontraktů. Nemusí být přesnou předpovědí, ale jsou nejlepším tržním odhadem budoucích cen ropy, který máme k dispozici.

V posledních týdnech se ukazuje, že ceny ropy jsou vyšší, než jsme na začátku léta očekávali. Začaly se promítat do evropských velkoobchodních cen plynu a cen elektřiny pro příští rok. Hormuzský průliv tak spíše přispívá k budoucí inflaci.

Já bych potřeboval vidět, že polevuje jádrová inflace. Na to čekáme už dlouho. Důležitý je také vývoj úvěrové aktivity. Úroky se snažíme nastavit tak, aby úvěry, a tedy množství peněz v ekonomice, nerostly příliš rychle. Úvěrová aktivita je ale nyní silná, nejen u hypoték a spotřebitelských úvěrů, ale i u úvěrů firmám.

U hypoték sehrála roli i naše opatření, kterými jsme chtěli bránit růstu investičních hypoték. Lidé, kteří se o tom dozvěděli, si je před zavedením opatření brali o to víc – meziroční nárůst v létě činil skoro deset procent. Roli při nynějším růstu sazeb hraje také obava, že hypotéky budou ještě dražší.

U spotřebitelských úvěrů byl už na jaře růst dvouciferný, kolem 15 procent. Bezmála stejným tempem rostou i úvěry firmám. Je to spojeno s jejich investiční aktivitou.

Chápu, že chce podpořit dlouhodobý růst. Jenže celková míra investic je v Česku už dlouhodobě vysoká. Loni jsme ji měli dokonce nejvyšší v Evropě.

Do hospodářského růstu se moc nepromítá hlavně kvůli tomu, kam tyto investice směřují. Hodně to je do nějakých infrastrukturních projektů, do budov či ekologických opatření. Což pochopitelně nemá tak silný růstový efekt.

Investice by se měly umisťovat především tržně. Nesedí mi snaha vlády zvýšit už tak vysoké investice v prostředí, kde jejich alokace nejsou úplně prorůstové. Jsem skeptický k tomu, že to bude mít tak prorůstové efekty, které si asi vláda od investic slibuje.

Tomu rozumím. Voliči to chtějí, vláda toto přání bere v potaz a realizuje ho. Na druhou stranu, když se investuje miliarda do nové dálnice, jaký hospodářský růst to způsobí a v jakém čase? Určitě to bude v čase hodně rozprostřené.

V letní prognóze jsme počítali se schodkem veřejných financí kolem tří procent HDP. Současný návrh tedy znamená určité dodatečné uvolnění. Není to drama, ale je to nepochybně další faktor působící na poptávku. Záleží samozřejmě i na tom, za co stát peníze utratí.

Nelze to jednoduše přepočítat. Část vyššího deficitu mohou tvořit například rostoucí úroky na státní dluh, které nemají takový dopad na poptávku jako platy státních zaměstnanců nebo investice. Těch 50 miliard může přispět různě. To, že vytvářejí proinflační tlak, je ale nepochybné.