Článek
Jak moc spotřeba energií v nejbližší době poroste?
Růst spotřeby elektřiny jsme tu dvacet let neměli. Severní Amerika stagnovala a Evropa spotřebu lehce snižovala. Teď ale přicházejí změny a jednou z nich je rozvoj datových center. To vidíme hlavně v USA, kde je tempo jejich vzniku nevídané.
Dnes tam existují datová centra o celkovém výkonu dvacet gigawatt, v přípravě jich je ale tolik, že se celkové číslo může přiblížit až ke 200 gigawattům. Bude na to potřeba tolik elektřiny, kolik by vyrobilo dvě stě Temelínů.
Do Evropy přijde rozvoj datacenter s určitým zpožděním, ale už se objevuje. Mezinárodní agentura pro energetiku odhaduje, že světová spotřeba elektřiny poroste asi o tři procenta ročně. To se může zdát jako relativně nízké číslo, ale v kumulovaném efektu to do roku 2050 bude oproti současnosti nárůst o sto procent.

Martin Seyček
Kolik jde nyní do elektrických sítí celosvětově peněz?
Ročně je to necelých 400 miliard dolarů, tedy asi 8,3 bilionu korun. Čeká se ale růst na téměř dvojnásobek. Zejména proto, aby sítě ustály doposud instalované i připravované obnovitelné zdroje.
K obnově elektrických sítí by muselo nicméně dojít tak jako tak, protože jejich průměrné stáří v Evropě i USA je mezi čtyřiceti a padesáti lety a už pomalu dosluhují.
Určitě přijde renesance jádra, protože má obrovské výhody, ovšem bude to trvat. Vyrábí elektřinu neomezeně a bezemisně, což je ideální kombinace. Bohužel je tady ale už nikdo neumí stavět. Když se podíváme na poslední dvě dekády, nové jaderné reaktory vznikaly prakticky jen v Číně a Rusku, a jen pár jednotek v USA nebo Evropě.
Částečným řešením by mohly být malé modulární reaktory. Jsme ale na začátku, existuje asi sto různých technologií a je otázkou, která z nich se prosadí.
Na kolik tyto investice vyjdou?
Do výroby, přenosu a skladování elektřiny se globálně nyní ročně investuje 1,5 bilionu dolarů, tedy asi 31 bilionů korun. Ještě před čtyřmi lety to přitom byl jen bilion dolarů, takže nárůst za tu dobu je o polovinu. Těžko přesně odhadnout, kam až investice budou muset stoupnout, ale bavíme se minimálně o dalších stamiliardách dolarů ročně.
Jak odhadujete nutný nárůst investic v Česku?
Samozřejmě se také budou muset zvýšit. Hlavně do obnovitelných zdrojů se zde zatím tolik neinvestovalo. Jediné peníze šly do solárních panelů na střechách domácností. S tím se musí vyrovnávat hlavně distribuční síť.
Zatím ale nevidíme stavby velkých solárních farem, natož větrných elektráren, takže nepotřebujeme takové investice do elektrických sítí jako v Německu nebo ve Velké Británii. Nicméně i u nás platí, že jsou sítě staré a budou se muset obnovovat.
Které firmy v Česku se na tom mohou podílet?
Třeba Doosan Škoda Power, výrobce parních turbín, ale také různého zařízení pro přenos a skladování elektřiny, tedy kabelů, transformátorů, baterii nebo měřičů. Specifikum těchto výrobců je, že jich je na světě relativně málo.
Globální výrobci opravdu velkých plynových turbín jsou reálně tři, stejně jako u transformátorů, a tím, jak se plní jejich zakázkové knihy, budou ještě řadu let sklízet ovoce. Na jejich produkty se čeká pět let, ještě nedávno to byly dva roky. Cena jejich výrobků vyskočila oproti pár letům zpět až na trojnásobek.
Jak se prodloužené dodací lhůty a zvýšené ceny propíšou do ceny elektřiny a plynu pro domácnosti?
V regulované části elektřiny se projeví zdražené komponenty elektrických sítí. Většina společností, které přenosové sítě vlastní, plánuje investiční náklady zvyšovat o jednotky procent ročně. Jde také o schválení regulátorem v dané zemi. Takže k nárůstu regulované části elektřiny určitě docházet bude, a to o střední jednotky procent ročně. A je na politické reprezentaci napříč světem, jak to bude financovat. Možnosti jsou jen dvě – buď to zaplatí spotřebitel na faktuře, nebo na daních.
Chystají se emisní povolenky pro domácnosti. Máte představu, jak se dotknou spotřebitelů?
To dnes nikdo neví. Je na politicích, jak to budou chtít nastavit. Vliv bude mít i způsob obchodování s povolenkami, kdy se vlivem spekulací mohou jejich ceny hnát nahoru vyšším tempem, než by si Evropská unie přála.
Musíme si ale uvědomit, proč emisní povolenky, ať už ty stávající nebo nové, vlastně vznikají. Je to kvůli tomu, že EU chce odradit firmy nebo spotřebitele od určitého způsobu chování. A pokud cena pro domácnosti nebude dostatečně vysoká, tak budou dále topit uhlím a plynem a jezdit auty na benzín nebo naftu, což EU cílově nechce.
Bude zajímavé sledovat, jestli se Unii podaří držet jejich cenu na úrovni, která nebude mít negativní dopad na životní úroveň domácností. Bude možnost zvyšovat nabídku povolenek, čím by cenu tlačila dolů. Ale aktuálně je systém nastaven tak, že je to obchodování, není to tak, že by byl daný pevný strop, který by se nemohl překročit.
Martin Seyček
Specializuje se na akciové investice do sektoru energetiky.
Pět let zastával pozici portfolio manažera pro energetického analytika Michala Šnobra.
Předtím působil v manažerských rolích ve společnostech O2 Czech Republic a Lidl.
V J&T Investiční společnosti pracuje od února 2025.
Vystudoval obor Mezinárodní obchod na VŠE v Praze, studoval také na McCombs School of Business v Austinu v Texasu.



