Hlavní obsah

Evropské zásoby paliv stačí jen na tři měsíce války, řekla manažerka Rheinmetallu

V případě války by evropské zásoby paliva do tanků, stíhaček, nákladních aut a nemocnic byly po několika týdnech vyčerpány. V rozhovoru pro německou televizi na to upozornila topmanažerka společnosti Rheinmetall Shena Britzenová. Klíč k energetické nezávislosti je podle ní ve vodíkovém programu. Paliva vnímá jako středobod obranné připravenosti.

Foto: Oldřich Danda, Právo

Vozidlo Lynx německé firmy Rheinmetall Landsysteme. Ilustrační foto

Článek

„Naše zásoby vystačí na tři měsíce vedení války. Pak budou sklady prázdné. Všechno, co nyní pořizujeme za tisíce miliard eur, potřebuje palivo: bojová letadla, lodě, tanky, nákladní vozy … Pohonné hmoty jsou největší slabinou naší obranné připravenosti. Tu můžeme uzavřít pouze zeleným vodíkem. Abychom byli obranyschopní, potřebujeme v Evropě výrobní kapacitu nejméně 20 milionů tun e-paliv ročně,“ řekla Britzenová v rozhovoru pro kanál N-TV

E-kerosin neboli syntetický letecký petrolej, e-benzín, e-diesel – zkrátka syntetická e-paliva –vznikají tak, že se z vody nejdříve elektrolýzou vyrobí vodík, který se následně s oxidem uhličitým syntetizuje na uhlovodíky.

V současnosti se tyto „zelené pohonné hmoty“ vyrábějí pouze v malých objemech. Žádná masová komerční výroba v potřebném rozsahu zatím neexistuje. E-paliva jsou proto drahá. Litr syntetického petroleje stojí čtyři až pět eur, čili okolo sta korun.

Britzenová vede vodíkový program v Rheinmetallu – německé zbrojovce. Na syntetických a ekologických palivech pro tanky už firma podle Britzenové pracuje „velmi dlouho“.

Manažerka rozhovoru pro kanál N-TV připomněla, že německá vláda přijala národní strategii pro vodík v roce 2020. Tehdy se výkonná rada Rheinmetallu rozhodla do této oblasti více zapojit. Nejprve se soustředila na civilní sektor. „Později následoval logický krok použít vodík jako základ syntetických paliv pro vojenské systémy,“ vysvětlila Britzenová.

Rheinmetall ovšem nehodlal sám vyrábět „zelený vodík“, ale chtěl spolupracovat s firmami, jako je Sunfire z Drážďan, které už s elektrolyzéry (zařízení využívající elektrickou energii k rozkladu látek, nejčastěji vody) mají zkušenost.

„Když Rusko zaútočilo na Ukrajinu, všichni, zejména z vodíkového průmyslu, chápali, že vodík je součástí řešení. Po přechodu na americký zkapalněný zemní plyn se opět projevila určitá politická pomalost,“ řekl Nils Aldag, spoluzakladatel a vedoucí elektrolytického podniku Sunfire.

Třeba na konci ledna si od „jeho“ firmy objednalo Španělsko dva elektrolyzéry o výkonu sto megawattů. „To odpovídá velké větrné elektrárně. Španělská energetická společnost Repsol investuje mezi 150 a 200 miliony eur. Vláda chce vyrábět zelený vodík pro domácí ekonomiku a také jej dodávat do zemí, jako je Německo, prostřednictvím plynovodů. Takové projekty jsou v současnosti realizovány na mnoha místech,“ vysvětlil Aldag.

A dodal: „Pokud chceme být nezávislí, americký zkapalněný LNG není bezpečné řešení. V případě změny klimatu nejsou náklady tak zřejmé, ale v extrémních situacích, jako je energetická krize, jsou neuvěřitelně vysoké.“

Výběr článků

Načítám