Článek
Zaměstnavatelé musejí v dubnu v rámci hlášení evidovat sebe i své zaměstnance. Koho se to týká?
V podstatě každého, kdo zaměstnává někoho s výdělkem, který podléhá dani z příjmů ze závislé činnosti. Tedy ne jako člověka pracujícího na živnostenský list.
Zákon z pohledu toho, kdo je zaměstnavatel, tuto skupinu nerozšiřuje. Pracuje s firmami a institucemi, které nám své zaměstnance přihlašovaly už dříve. A to proto, že byli nemocensky a důchodově pojištěni. Nebo se dříve přihlašovaly třeba jen na finanční úřad, protože účast na pojištění zaměstnancům sice nevznikla, ale měli příjem, který podléhal právě dani ze závislé činnosti.
Patří sem například i společenství vlastníků jednotek, čili SVJ, která platí svého předsedu nebo údržbáře, pokud jejich příjmy nebyly takové, aby museli hradit sociální pojištění. Jsou to ale i další subjekty.
Které?
Například jednatelé společností s ručením omezeným, kteří nepodléhají sociálnímu pojištění. Ale úplně nejzajímavější skupinou jsou opravdu zmíněná SVJ. Těch je hodně a v drtivé většině případů jejich zaměstnanci pojištění neodvádějí.
Kdo to za společenství vlastníků musí provést?
Pokud jste jeho předseda, je to vaše povinnost. Ale řada z nich má externí firmu, která se jim stará o administrativu. Předpokládám, že ta to za ně zařídí.
Co to vlastně jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů je?
Sdružuje stávající povinnosti zaměstnavatelů do jednoho formuláře, jednoho termínu a na jedno místo. Když porovnáte všechny položky se stávajícími formuláři, zjistíte, že tam vlastně nic nového není.
V tuto chvíli jsou různé termíny, typy formulářů, registrace i metody zasílání. A nově se vše pošle najednou, v jeden termín a pouze jedné instituci. Mezi další instituce se pak informace již předají.
Není to spíše zatěžování zaměstnavatelů, kteří nic takového dělat nemuseli?
Každý, kdo někoho zaměstnával, už v tuto chvíli povinnosti měl. Možná ne úplně všechny, ale měl. Proto chápu, že to někomu připadá jako nová povinnost, byť tomu tak často není.
Ano, pro některé mohou být některé položky ve formuláři nové. Zejména pro menší firmy, jež dosud nemusely hlásit statistické údaje. Ale pokud chceme mít stát řízený na základě dat, je to nezbytná podmínka. Severské země podobná řešení mají už dávno a díky tomu se jim daří digitalizovat různé služby.
Které?
Pokud stát bude mít informace z hlášení na jednom místě, zjednoduší to přístup lidí například k dávkám, ale nejen k nim. Časem to nejspíš usnadní administrativu spojenou s potvrzováním různých údajů, třeba pro banku, když si sjednáváte například hypotéku. Protože když bance dáte dobrovolně souhlas, bude moci rychleji získat potřebné informace.
Výrazně se zjednoduší i běžná životní administrativa. Když lidé přijdou o práci, nebudou muset na úřad práce nosit dodatečné papíry a zaměstnavatel jim je už nebude muset vyplňovat.
Když budeme mít informace včas, budeme schopni vyřídit věci, jako je nemocenská, extrémně rychle. Také to v budoucnu pravděpodobně pomůže s vyplněním daňového přiznání.
Stát se tak posouvá od papíru k datům. Nechceme přece digitalizaci založenou na tom, že si budeme přes datové schránky posílat formuláře ve formátu PDF.
Dnes už sice komunikace probíhá často elektronicky, ale v různých intervalech. Takže základní myšlenka hlášení je sjednotit vše do jednoho formuláře, na jedno místo a do jednoho termínu. Zaměstnavatel bude vědět, že v daném období pošle hlášení na jednu instituci a už nemusí posílat nic jiného.