Článek
Spojené státy například podle šesti diplomatů, s nimiž The Financial Times mluvily, požadují, aby obchodní dohoda, jejíž předběžný rámec by si EU a USA chtěly odsouhlasit ještě tento týden, obsahovala například sektorové clo ve výši 17 procent na dovoz zemědělských a potravinářských produktů z EU.
Diplomaté zároveň neočekávají, že by se podařilo vyjednat stejné kvóty a pravidla, jaká získala Velká Británie. Londýn se například s Washingtonem dohodl na nulových clech na ocel a hliník nebo na příslibu speciálního zacházení pro farmaceutický průmysl. Evropě ovšem USA podle zdrojů listu stejné garance udělit odmítly.
Britové zároveň mají výjimku pro dovoz automobilů. Do USA mohou vyvézt ročně sto tisíc vozů pouze pod desetiprocentním clem. Standardní sazba přitom činí 25 procent. Zda se podobné úlevy dočká i EU, zatím není jasné.
Podle listu je důvodem rozdílný přístup k jednáním. Britský premiér Keir Starmer se rozhodl uzavřít dohodu co nejdříve. Británie proto rychle kývla na americké požadavky, které se týkají například role Číny v dodavatelských řetězcích.
EU místo toho vsadila na svou ekonomickou sílu a věřila, že jí poskytne páku vůči Trumpovi. Americkým „ústupkem“ v rámci jednání ale může být jen zachování současné plošné desetiprocentní sazby. Pokud by se EU s Trumpem nedohodla, hrozí jí USA zavedením dovozních cel ve výši 50 procent.
„Vzhledem k tomu, co Trump říkal o EU, by clo ve výši deseti procent bylo pravděpodobně lepší, než někteří očekávali. Přesto je to rána pro blok, který začal vyjednávání s představou, že zruší všechna Trumpova cla,“ uvedl David Henig z think-tanku European Centre for International Political Economy.
Unijní vyjednavači za svůj přístup sklízí kritiku od některých politiků i od zástupců byznysu. V květnu se proti němu ohradil například generální ředitel koncernu LVMH Bernard Arnault. Německý kancléř Friedrich Merz minulý týden zase označil postup Evropské komise za „příliš složitý“.
