Článek
Jak upozornil Petr Lajsek, analytik společnosti Purple Trading, činí cenový rozptyl i deset korun za litr. Při natankování plné nádrže to pro řidiče znamená o pět set korun větší výdaj.
Přitom neplatí, že by to bylo dáno různou kvalitou, jelikož všechny pohonné hmoty musejí splňovat normy stanovené státem i Evropskou unií. „Palivo, které prodává Tank ONO, prochází stejnou kontrolou kvality jako palivo u MOL, Shell nebo jiných velkých značek,“ řekl Novinkám Lajsek.
Do očí bijící byla v posledních dnech i situace v pražských Štěrboholech. „Zatímco u Tank ONO stál litr nafty 29,90 a benzínu 31,90 koruny, jen o kilometr dále u čerpací stanice MOL vyšel litr nafty na 36,50 a benzínu na 36,90 koruny. Rozdíl je tedy v případě nafty více než šest korun na litr,“ upozornil Lajsek.
Jak je to možné? Podle Borise Tomčiaka, analytika Finlordu, to způsobuje jiná cenová politika. „Tank ONO patří mezi nízkonákladové čerpací stanice, drží ceny nízko v celé republice a má jednotný ceník,“ shrnul. Firma si podle něj tento model může dovolit díky minimálním provozním nákladům i menší síti zaměstnanců.
Důležitým faktorem je i způsob zásobování. „Tank ONO nakupuje paliva přímo ve velkém a díky rychlé obrátce zásob pracuje s menší marží na litr, což je strategie, kterou velké značky s rozsáhlou infrastrukturou obvykle neuplatňují,“ vysvětlil Lajsek.
„Přesto je rozdíl více než šesti korun na litr těžko obhajitelný,“ podotkl na adresu drahé konkurence Lajsek.
Je libo i oběd?
Podle mluvčího MOL Mikuláše Dudy ovlivňuje cenu paliv série faktorů, především světové ceny ropy, kurz koruny vůči dolaru, distribuční náklady nebo šíře doprovodných služeb, které čerpací stanice nabízí.
„Snažíme se reagovat na vývoj na trhu co nejvyváženěji a zajistit jak dostupnost kvalitního paliva, tak konkurenceschopnost v dané lokalitě,“ tvrdí Duda. Řidiči podle jeho slov mohou i ušetřit prostřednictvím věrnostního programu MOL Move.
Orlen zase podle mluvčí Orlen Unipetrol RPA Lady Gadas nabízí pohonné hmoty za ceny plně srovnatelné s nízkonákladovou konkurencí na svých bezobslužných expresních čerpacích stanicích.
Zásadní rozdíl ale oproti nízkonákladovým stanicím podle ní spočívá v rozsahu nabízených služeb, aby lidé měli i komfortní zázemí.
„Zákazníci na našich čerpacích stanicích najdou kromě tradičních i alternativních paliv a pohonů kvalitní občerstvení v rámci konceptu Stop Café široký sortiment potravin, drogerie, dárkového zboží i léků,“ vyjmenovala.
Je tak na každém motoristovi, zda vedle levného tankování vyžaduje i některou z přídatných služeb, jež jsou obecně už několik let na vzestupu. Zatímco u některých pump se dá i kvalitně naobědvat, u Tank ONO jsou doplňkové služby omezené. Jeho stanice fungují často v jednodušším režimu, bez investic do obchodů a bister.
Dálniční eldorádo
Čerpací stanice jako MOL a další nadnárodní řetězce podle Lajska promítají do cen paliv kromě samotné komodity právě i vyšší náklady na provoz a investice do prémiových služeb. Rovněž vydávají značné částky na marketing. „Proto jsou jejich ceny systematicky výše než u menších sítí,“ poznamenal.
Obecně pak platí, že pohonné hmoty jsou nejdražší na dálnicích. „Důvodů je několik. Provozovatelé platí vysoké nájmy a poplatky za umístění stanice v blízkosti strategické dopravní tepny a náklady na personál a služby jsou vyšší,“ vysvětlil analytik.
Zároveň ale prodejci také využívají toho, že řidiči na dálnici mají omezenou možnost výběru a čerpají palivo spíše z nutnosti než z cenového porovnávání, a tak často ceny vyšponují.
Ne všichni pak sjedou z dálnice, aby načerpali levněji, jako to léta dělají šoféři cestou po dálnici D5, aby natankovali citelně levnější benzín či naftu u Tank ONO v Nýřanech. Tamní stanice ovšem nouzi o zákazníky nemá. Prakticky nepřetržitě se tam tvoří fronty, jednou kratší, jindy delší.
S vyšroubovanými cenami přímo na dálnicích se ovšem nepotýkají pouze Češi. Podle Tomčiaka je stav podobný prakticky po celé Evropě.
„Je to tím, že provozovatelé čerpacích stanic využívají poptávku. Třeba v Rakousku jsou rozdíly ještě větší,“ konstatoval.
