Češi zůstávají levnou pracovní silou

Hodinové náklady práce v Česku jsou podle evropských statistik jen o něco vyšší než například na Slovensku či v Řecku. Nejnižší z unijních zemí jsou v Bulharsku, kde jsou proti Česku poloviční, a naopak nejvyšší v Lucembursku, kde dosahují 53,9 eura, tedy třikrát tolik než u nás.

„V porovnání s ostatními zeměmi EU jsme stále ekonomikou levné pracovní síly. Sice nám náklady práce postupně rostou, ale pořád nedosahujeme ani poloviny evropského průměru,“ okomentoval to ekonom Banky Creditas Petr Dufek.

Evropský průměr byl loni 31,80 eura za hodinu. V sousedním Německu to bylo 41 eur, což při přepočtu podle loňského průměrného kurzu činí zhruba 984 Kč. V rámci nových členských zemí EU jsou ovšem hodinové náklady práce v Česku téměř nejvyšší po Slovinsku, Kypru a Estonsku. V Polsku, s nímž se Česko často porovnává, byly loni nižší o 3,50 eura.

Analytik Cyrrusu Vít Hradil upozornil, že české daňové zatížení práce včetně odvodů není na evropské poměry vysoké. „Naopak, od zrušení superhrubé mzdy v roce 2021 se v tomto ohledu pohybujeme mírně pod evropským průměrem,“ podotkl.

Zdůraznil, že významnou roli hraje celkový ekonomický výkon, od kterého se odvíjí i produktivita práce. „Česká ekonomika jednoduše není v rámci Evropské unie nijak oslnivě produktivní a každá hodina práce našeho průměrného zaměstnance tak generuje méně přidané hodnoty, z čehož vyplývá i relativně nižší mzda,“ konstatoval Hradil.

„Také rozvinutější ekonomiky – mezi které v EU spíše nepatříme – obvykle vykazují větší podíl služeb na celkovém ekonomické výkonu,“ pokračoval. Právě ve službách je přitom výraznější zastoupení lidské práce, z čehož pak vyplývá i větší podíl pracovníků na bohatství, které ekonomika vytvoří.

„Česko v tomto ohledu stále za západní Evropou zaostává, když naopak vykazuje velký podíl průmyslu, kde je lidská práce oproti kapitálu méně důležitá, je od ní vyžadována nižší kvalifikace, a je tudíž i relativně méně odměňována. V neposlední řadě je nutné zohlednit i nemzdové náklady práce, tedy hlavně daně a odvody. Ty jsou u nás těsně pod evropským průměrem, což naše náklady na pracovní sílu nepatrně snižuje,“ dodal Hradil.

Podle analytika Akcenty Miroslava Nováka zůstávají hlavním důvodem, proč jsou hodinové náklady práce v Česku stále výrazně nižší oproti západoevropským zemím, nižší mzdy. „Náklady práce sice u nás rostou dlouhodobě rychleji než v západní Evropě, ale ten absolutní a vlastně i relativní rozdíl je stále velký. Je to běh na dlouhou trať,“ řekl Novák.

Průměrná mzda v Česku se v loňském čtvrtém čtvrtletí zvýšila meziročně o 6,3 procenta na 46 013 korun. Dvě třetiny lidí na ni nedosáhnou. Při zohlednění inflace navíc reálně klesla o 1,2 procenta.

Letos průměrná mzda podle ekonomů po dvou letech opět reálně poroste. Meziroční růst cen už v únoru zvolnil na dvě procenta. Nominálně se letos průměrná mzda podle ekonomů zvýší zhruba o šest procent.

„Náklady na práci korespondují s její produktivitou. V západoevropských zemích jsou mzdy a celkové náklady na práci vyšší, ovšem produktivita práce je také znatelně vyšší. K vyšším mzdám se Češi můžou dostat především posunem ekonomiky k výrobě s vyšší přidanou hodnotou. Co se týče daňové zátěže práce, její snížení neumožňuje rozpočtová situace,“ shrnul pro Novinky ekonom Deloitte a poradce prezidenta Petra Pavla David Marek.

Náklady firem na zaměstnance sleduje i Český statistický úřad. Podle něj byly předloni průměrné náklady práce 56 472 korun měsíčně. Nejvyšší měli zaměstnavatelé v Praze, 65 546 korun, nejnižší pak v Karlovarském kraji, 48 293 Kč.

Statistici v publikaci Česko v číslech také zanalyzovali, kolik hodin týdně v průměru odpracují zaměstnanci a podnikatelé. U více než pětiny zaměstnanců to je týdně méně než třicet hodin a u další necelé pětiny méně než čtyřicet hodin. U zbytku je to čtyřicet a více hodin. Ze samostatně pracujících živnostníků pak do třiceti hodin týdně pracuje 17,7 procenta, do čtyřiceti 14,4 procenta.

Statistici poukázali i na stárnutí českých zaměstnanců, kdy postupně stoupá podíl těch narozených v sedmdesátých letech, tedy dnešních čtyřicátníků a padesátníků. Je jich už téměř třetina.

To podle Tomáše Dombrovského ze společnosti Alma Career staví firmy před velké výzvy. V každém ročníku takzvaných Husákových dětí je totiž dvojnásobek lidí oproti ročníkům, které nyní přicházejí na pracovní trh. „Za nějakých deset či patnáct let se firmy neobejdou bez lidí ve vyšším věku. Budou muset pracovat s jejich kariérními přesuny, pomoci jim překonávat kvalifikační bariéry,“ řekl.