Bez válek by bydlení bylo dostupnější, říká šéf stavebního holdingu Hasík

Vždy je špatná zpráva, když vzniká nový válečný konflikt. Na naše podnikání to má negativní vliv. Dochází ke zvyšování cen. Lidé to vidí nejvíce na pohonných hmotách. A stavebnictví je hodně závislé na pohonných hmotách a na přesunech velkého množství materiálů. Spousta produktů, například plasty, je závislá na produkci ropy.

Největším negativním faktorem, proč rostou ceny ve stavebnictví, je, že naše a evropské elity neumí zajistit mír. Kdybychom mohli pracovat v míru, bylo by bydlení dostupnější.

Samozřejmě, když funguje ekonomika normálně, zvyšují se mzdy, tak rostou i ceny bytů a staveb. Ale s válečným konfliktem přijde skokové zdražení.

V podstatě 75 procent ceny stavebních prací je materiál. Je tedy důležité zajistit, aby materiály nezdražovaly skokově. Pokud je tady každý rok nový válečný konflikt, těžko se pracuje a plánuje.

Naše největší stavební firma HSF System uzavřela v posledním kvartále loňského a v prvním kvartále letošního roku zakázky v objemu zhruba dvou miliard korun. Máme zajištěnou práci na většinu roku. Do toho přišel konflikt a nám rostou ceny vstupů o třicet procent. Jenže investora nezajímá, že je válka a zdražila nafta. Ve smlouvě máme cenu danou. Měli jsme plánovanou marži deset procent, takže se dostáváme do mínusu a stojíme před rozhodnutím, co budeme dělat.

Inflační doložky nám problém nevyřeší. Inflace je nyní kolem dvou procent. Materiály rostou o deset až třicet procent. Je to jen o jednání mezi investorem a zhotovitelem, jestli se dopady zohlední, nebo se některé projekty zastaví.

Je to nevyhnutelné. Klienti, kteří si pronajímají kanceláře nebo haly, mají nastavený byznys na nějaký nájem. Když stavba stojí o padesát procent více a měli by platit o padesát procent větší nájem, řeknou, ať se pro ně nestaví. Nejsou schopni to zaplatit.

Stejně tak je tomu u bytů. Když lidem řekneme, že budou stát o padesát procent více, nebudou si je moci koupit. Tím pádem je ani nebudeme stavět.

Zatím ne. Jsme optimisté a vždy jsme až mezi posledními, kteří k tomu sáhnou. Ani v covidu jsme nepřerušili stavby.

Také při skokovém nárůstu po vypuknutí konfliktu na Ukrajině jsme stavby dokončili. Měli jsme horší výsledky a museli jsme jednat se zákazníky. Ale jsou to rozumní podnikatelé. U privátního i veřejného sektoru se našla cesta, aby se rozestavěné projekty dokončily. Ale motivace rozjíždět něco nového je menší.

Naše developerská firma Antracit má projekty, které už běží. Ty se budeme snažit ze všech sil dokončit, protože pro ně máme klienta. Ale u projektů, kde vlastníme pozemek a máme stavební povolení, stavět nezačneme. Rozhodně ne v této nestabilní době. Takhle uvažuje každý developer. Bude se nyní čekat.

Začíná to být vidět u materiálů závislých na ropě, například u plastů, potrubních systémů nebo tepelných izolací. Prodlužují se dodací lhůty a roste cena. Chodí nám cenové nabídky od dodavatelů, kde píšou, že nabídka platí jen dvanáct hodin.

Buď to klienti unesou, nebo ne, a v tom případě trh zamrzne. Bohužel si myslím, že je to dost pravděpodobné, pokud nedojde k brzkému vyřešení obou konfliktů.

Můžeme stavět 50 tisíc bytů. Soukromý sektor si vždy poradil. I když nám narostl objem prací meziročně o padesát procent, zvládli jsme se přizpůsobit. Spolupracujeme se školami, abychom doplňovali personál. A do stavebnictví konečně přichází automatizace.

Například u horní stanice lanovky v Kopřivné s organickým tvarem nebo u kostela v Neratovicích, kde je 25 metrů vysoká věž složitého tvaru. Klasickou technologií by to bylo problematické vybednit.

U takových staveb ušetří 3D tisk desítky procent nákladů. Snažíme se ji dostat i do běžného stavebnictví. Tiskneme některé menší objekty u retailových center. A v Lucembursku máme už vytištěný i rodinný dům.

Plánujeme bytový projekt ve Výškovicích o dvou až třech patrech, kde budou budovy vytištěné. Základy se udělají klasicky, na ně se postaví robot a vytiskne obvodové zdivo. Bude vypadat úplně normálně, stěny budou hranaté.

U klasických staveb to zatím vychází zhruba stejně, možná o 10 procent levněji. V Lucembursku, kde je průměrná mzda šest tisíc eur měsíčně, je to definitivně levnější. U nás je největším bonusem, že tiskem nahrazujeme lidi, kteří na trhu prostě nejsou.

Ostrava udělala velký krok kupředu. Je tu řada krásných miliardových projektů jako Černá kostka nebo filharmonie. Do Ostravy nyní přicházejí zahraniční investoři, daří se univerzitám, staví se nové koleje. Dnes v Ostravě běžně slyšíte angličtinu nebo polštinu. Kvalita života roste, už se tam nechodí „za trest“ jako za socialismu.