Článek
Lom ČSA patřil k největším povrchovým dolům v zemi. Po desítkách let těžby se nyní začíná psát nová kapitola. Podle technika rekultivací Jiřího Křena ze Severní energetické je hlavní rozdíl oproti dřívějším postupům v přístupu k obnově.
„Když zakládáme umělé ekosystémy, tak nemají příliš společného s přírodními stanovišti. Ten les vypadá jinak než přírodní les. Je umělý, je v řádkách, je příliš hustý. V biotopech klasických rekultivací přežívá velmi málo a pouze běžné druhy živočichů. Klasickou rekultivací přijdeme o vzácnou přírodu, která tady momentálně žije,“ uvedl pro Novinky Michal Porteš z Transformačního centra Ústeckého kraje spadajícího pod Agenturu ochrany přírody a krajiny.
„Dříve se plošně zalesňovalo nebo zarovnávalo. Dnes necháváme větší prostor samotné přírodě, která si utváří drobné a roztříštěné biotopy. Ty jsou stabilnější než rozsáhlé umělé výsadby,“ řekl v rozhovoru pro Novinky Jiří Křen.
Takzvaná sukcesní rekultivace je v Česku uplatněna poprvé. Vznikají zde mokřady, louky i lesní porosty, které se přirozeně střídají a poskytují útočiště hmyzu, ptákům i vzácným rostlinám.
Přirozená proměna sice na první pohled nepůsobí tak upraveně jako umělé zatravnění a zalesnění ale podle odborníků přináší přírodě větší užitek.
„Celý lom je v podstatě obrovskou motýlí loukou, kde stovky hektarů tvoří prostředí pro dokončení vývoje blanokřídlého hmyzu i motýlů,“ dodal Křen.
V jámě se rodí jezero
Současně se mění i samotná jáma. Loni se zastavilo čerpání a prostor se začal plnit vodou z okolních svahů i podzemních pramenů. Během pěti let by hladina měla dosahovat dvacet až třicet metrů, dnes je to kolem jedenácti. Za patnáct let by pak rozloha vodní plochy měla odpovídat jezeru Milada u Ústí nad Labem.
Hydrolog Petr Urban ze Severní energetické uvedl, že voda do lomu přitéká samovolně a hladina tak bude záviset pouze na klimatu, nikoli na dodatečném dopouštění.
„Nebude nutné vodu dopouštět z externích zdrojů, jako je tomu například u jezera Most, to je příklad špatného odhadu a kvůli tomu se musí pravidelně dopouštět několik milionů kubíků vody, což je finančně citelné,“ dodal.
Jezero bude za 15 let obdobně velké jako Milada u Ústí nad Labem, ta se napouštěla 9 let a maximální hloubka je 24,7 metru.
Voda je podle prvních rozborů kvalitní, zatímco v nejnižších polohách má ještě charakter důlní, vyšší vrstvy už odpovídají běžným povrchovým vodám.
Vědci z univerzit a výzkumných ústavů proto sledují, jak se na dně bývalého dolu od nuly vyvíjí nový ekosystém – od planktonu přes larvy hmyzu až po první rybí obsádku.
Proměna se promítá i do finančních plánů. Podle mluvčí Severní energetické Evy Maříkové by původní rekultivace stála 2,3 miliardy korun.
„Podle nového plánu, který kombinuje technické zásahy s přírodní obnovou, to bude 1,8 miliardy. Rozdíl půl miliardy korun odvedeme do Státního fondu životního prostředí a obce je budou moci využít například na školy, sportoviště nebo bezpečnostní opatření,“ uvedla. Samotná rekultivace a sanace probíhá z rozhodnutí vlády, nikoliv těžební společnosti.
Národní přírodní památka
Ministerstvo životního prostředí navrhlo, aby část území o rozloze zhruba 1230 hektarů byla vyhlášena národní přírodní památkou.
Cílem je chránit zdejší unikátní mozaiku prostředí a stovky druhů, které se na lokalitě vyskytují. Některé pozemky už byly převedeny pod Agenturu ochrany přírody a krajiny (AOPK), která má zajistit odbornou péči a připravuje plán péče o celé území.
V místě žije široká škála živočichů a rostlin. „Přes 170 jich je zákonem zvláštně chráněných, to znamená že jsou uvedeny v kategorii ohrožených. Hlavní významnou skupinou jsou zde ptáci, motýli nebo různé druhy blanokřídlého hmyzu,“ popsal pro Novinky zaměstnanec Transformačního centra Ústeckého kraje.
Z ptáků je to například linduška úhorní nebo bělořit šedý. „To jsou dva druhy, které už nikde jinde nežijí, pouze v těch bývalých velkolomech. Zrovna tady mají zhruba třetinu své republikové populace,“ doplnil.
Území bude mít charakter mozaiky a bude pestré. Pestrost je tady velmi důležitá, protože když tvoříte pestrou krajinu, může tam žít mnoho druhů a živočichů.
Podle odborníků jde o jedinečnou příležitost sledovat, jak se krajina po těžbě uhlí obnovuje vlastními silami.
AOPK plánuje nejen pasivní ochranu, ale i cílené zásahy – například vytváření hnízdních ploch pro ptáky nebo podporu pastvy, která pomůže udržet krajinu pestrou.
Proměna se postupně zpřístupňuje i lidem. V červnu letošního roku se otevřely první turistické a cyklistické trasy na okrajích lomu a probíhají komentované prohlídky s vědci. Nově vzniklá aplikace Biosafari nabízí interaktivní výklad o historii těžby i obnově území.
Do roku 2033 by měla být část lomu přístupná široké veřejnosti natrvalo. Kromě vědeckého výzkumu se tak lokalita stane i místem pro vzdělávání, turistiku a rekreaci.
