Za požárem v Českém Švýcarsku je lidské jednání. Šíření ohně může zabránit pestřejší les

O některých změnách se v Českém Švýcarsku diskutovalo ještě před dohašením požáru, o některých se mluví až teď.

Často skloňovaným pojmem je sucho. Krajina v Českém Švýcarsku byla před požárem vyprahlá, tvrdí lidé ze Správy národního parku. „Od 1. dubna do středy spadlo na naše území 25 milimetrů srážek. To je extrémně málo. A z toho 8 milimetrů bylo v noci na středu. Takže třetina úhrnu za poslední měsíc přišla až tento týden,“ poukazuje mluvčí Správy parku Tomáš Salov.

Podle něj dávají údaje o množství srážek dobrou představu o tom, s jakou hloubkou sucha se národní park potýká.

„Z toho vychází náš apel směrem k návštěvníkům. Přirozenou příčinu vzniku požáru můžeme zcela spolehlivě vyloučit, to znamená, že původcem bylo – ať už přímo, nebo nepřímo – lidské jednání. To je pro nás ten největší problém,“ upozornil Salov. „Potřebujeme, aby lidé přestali hazardovat s ohněm v národním parku i v ostatních lesích. Počínaje kouřením a konče rozděláváním ohňů,“ dodal.

Už v neděli Novinkám popisoval, že strážci národního parku si začali v roce 2025 vést statistiku, kolik zakázaných a opuštěných ohnišť najdou a musí zlikvidovat. Nepočítají je přímo v národním parku, kde jich je obvykle méně, ale začali je evidovat na území CHKO Labské pískovce, o kterou se Správa národního parku také stará.

„Za loňský rok zlikvidovali neuvěřitelných 300 ohnišť, z nichž některá museli ještě dohašovat,“ popsal Tomáš Salov. „Takže ten problém tady máme a to lehkovážné zacházení s ohněm v přírodním prostředí tu přetrvává,“ dodal.

Ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé) už v úterý před novináři mluvil o množství kůrovcového dřeva, které se nechává ležet v lesích národního parku. Podle ministra je ho tam zbytečně moc.

„Část dřeva tam musíme nechávat, kvůli živinám, kvůli dusíku, ale nemůžeme ho tam nechávat v takové míře. Takže až se tady situace uklidní, pozvu všechny vedoucí našich čtyř národních parků, pozvu zástupce hospodářských lesů, pozvu akademickou půdu a samozřejmě IZS a společně musíme narýsovat novou koncepci, jak s tím budeme pracovat. Žijeme v 21. století, věci se mění a my se tomu musíme přizpůsobovat,“ uvedl ministr Červený.

Správa národního parku České Švýcarsko nicméně upozornila, že důvody, proč byly na některých místech ponechány odumřelé smrky, jsou někdy také technické nebo technologické. „Když se podíváme na území národního parku České Švýcarsko, je to extrémně komplikovaný přirozený terén. Když se má z takového terénu bez napáchání škod stahovat dřevo, tak je to velmi nákladné,“ reagoval Tomáš Salov.

Kdyby si správa parku s napácháním škod nelámala hlavu, došlo by podle Salova k extrémním škodám od poškození skal až po poškození půdního krytu. „Když to chceme udělat citlivě, tak jsme vázáni na různé lanovky nebo přibližování dřeva vrtulníkem. A to množství, které tu teď na osmdesáti čtverečních kilometrech plochy národního parku je, tak je ohromné a náklady by byly astronomické,“ dodal Salov.

Tématem následujících dní bude v Českém Švýcarsku také vyčíslení škod, jejich náprava a samozřejmě to, kdo to zaplatí. „Celkově teď ještě neumíme škodu vyčíslit. To bude otázka spíše týdnů. Nicméně už teď víme na základě předchozích zkušeností, že rozsah nákladů na opravu toho, co se při hasebním zásahu poškodilo, může dosáhnout 15 až 20 milionů korun,“ řekl Tomáš Salov.

Další škody a požadavky nepochybně vyčíslí a vznesou samosprávy, tedy obce Jetřichovice a Chřibská, a také soukromé osoby, například provozovatel letiště v Chřibské, které se stalo základnou pro vrtulníky, jež pomáhaly s hašením ze vzduchu.

Do výčtu problémů a témat, která se teď začnou řešit, se sluší přidat na závěr jednu dobrou zprávu. V den dohašení požáru v Českém Švýcarsku oznámila ústecká Univerzita Jana Evangelisty Purkyně (UJEP), že její vědecký tým dokončil unikátní čtyřletý výzkum toho, jak se obnovuje les po požáru.

Výsledky výzkumu jsou mnohostranné. Optimistické v tom, že potvrzují fakt, že les se po požáru obnovuje v nečekaně pestré mozaice a že rozhodně nejde o žádnou mrtvou plochu. Inspirativní zase v tom, že mohou mít vliv na prevenci před dalšími požáry. Podle Jany Müllerové z Fakulty životního prostředí UJEP se oheň v listnatých bukových porostech šíří výrazně hůř než v jehličnatých porostech, včetně těch odumřelých. „Právě pestřejší druhové složení lesa proto může v krajině fungovat jako přirozená bariéra, která požár zpomalí nebo zastaví,“ míní přírodovědkyně.

Výsledky výzkumu, který s kolegy vedla, by navíc mohly i ovlivnit výše zmíněnou diskusi o ponechávání dřeva v lesích. České Švýcarsko je totiž podle vědců specifické pískovcovým podložím, které snadno propouští vodu, a mělké půdy na skalních hranách nebo osluněných svazích pak rychle vysychají. „Voda je v té krajině jeden z hlavních limitů. Tam, kde je málo půdy a hodně slunce nebo větru, regenerace postupuje pomaleji. Naopak tam, kde zůstalo dřevo, stín nebo členitější struktura porostu, vznikají chráněná mikrostanoviště s vlhčím mikroklimatem. Zbytky odumřelých stromů pomáhají novým semenáčkům stínem, drží vlhčí mikroklima a částečně je chrání i před okusem zvěří,“ dodala Jana Müllerová.