Článek
Přerovské povstání vypuklo 1. května 1945 jako první ze všech povstání v českých zemích na konci války. Ještě týž den bylo krvavě potlačeno, vyžádalo si desítky obětí. Město 8. května osvobodili vojáci 67. sboru 1. gardové armády 4. ukrajinského frontu Rudé armády.
„Připomínáme si jedno z nejtemnějších období moderních dějin. Vítězství nad nacismem nebylo samozřejmostí. Bylo vykoupeno miliony životů, rozbitými rodinami a krajinou poznamenanou strachem,“ uvedl po pietním aktu u sochy Rudoarmějce přerovský primátor Petr Vrána (ANO).
V souvislosti s Přerovským povstáním a osvobozením města, které následovalo týden po jeho potlačení, připomněl, že Přerov poznal zvlášť bolestnou podobu května 1945. „Radost smíšenou s tragédií, víru ve svobodu přervanou násilím.“
Pietní akty se v pátek v Přerově uskutečnily na několika místech, poslední u sochy Rudoarmějce na Želatovské ulici.
Den vítězství není podle něj jen oslavou konce války. „Je připomínkou toho, kam až může vést pohrdání lidskou důstojností, ale také toho, čeho je člověk schopen, když se rozhodne bránit základní hodnoty: svobodu, pravdu a solidaritu,“ konstatoval Vrána.
„Svoboda není jednou provždy vybojovaný stav. Je to proces, o který je třeba pečovat každým dnem, v tom, jak se dokážeme zastat slabších a postavit se lži či nenávisti,“ doplnil.
Program, který následoval po pietě, nabídl mimo jiné ukázky aktivit přerovského Střediska volného času Atlas a Bios, hudbu Moravské Veselky nebo ukázky historických vozidel. Pozornost přitáhla i prezentace práce hasičů či policistů, kteří také předvedli svou techniku. Děti se mohly zapojit do nejrůznějších soutěží.
Vzpomínkové akce v Přerově se zúčastnili i motorkáři.
„Moje babička, která v Přerově v době povstání žila, by měla určitě velkou radost, že neztrácíme paměť a připomínáme si, kdo nám před jedenaosmdesáti lety přinesl svobodu,“ řekla Novinkám Marie Tichá.
„Přišel jsem s několika přáteli a oceňuji, jak zajímavě byla připomínka obou historických událostí pojata,“ vyjádřil se Daniel Pokorný.
Podobně jako v minulých letech nechyběli na květnové vzpomínkové akci v Přerově ani motorkáři z policejního klubu Iron Cavalry, jehož členy jsou vedle motorkářů, kteří pracují u Policie ČR, třeba i zdravotničtí záchranáři či hasiči. Přijeli z celé Moravy.
„Spolupracujeme s městem Přerov již přes deset let a naši účast na pietě a akcích s ní spjatých považujeme za velmi důležitou. Navíc můžeme lidem ukázat své stroje a máme to i jako naši klubovou jízdu,“ prozradil Novinkám prezident klubu Luděk Crha.
Přerovské povstání
Přerov jako významný železniční uzel se čtyřmi mosty přes řeku Bečvu představoval pro ustupující německé jednotky klíčové místo obrany. Povstání v něm vypuklo 1. května 1945, v době, kdy nejbližší sovětské jednotky urputně bojovaly s Němci ještě několik desítek kilometrů od města.
Spustila ho mylná zpráva o konci války, odvysílaná místním rozhlasem. Obyvatelé města, podporovaní partyzány, začali odzbrojovat německé vojáky a stavět barikády. Vznikly dva revoluční výbory, které se pokusily převzít řízení města. Přestože se do rukou povstalců dostalo množství zbraní, měly německé síly ve městě stále výraznou převahu.
Nejtěžší boje se odehrály v okolí železničního nádraží, klíčového strategického místa. Německé velení však povstání rychle potlačilo posilami Wehrmachtu, policie a jednotek SS. Ve městě a jeho bezprostředním okolí padlo v bojích 32 povstalců, včetně několika partyzánů z řad sovětských vojáků, uprchlých z německých zajateckých táborů. Německé ztráty, které nejsou přesně známé, jsou nejčastěji odhadovány na zhruba 50 mužů.
Další povstalci byli na přímý rozkaz Karla Hermanna Franka zatčeni. 21 jich bylo 2. května 1945 popraveno v Olomouci‑Lazcích. Po potlačení povstání vyhlásili Němci ve městě stanné právo a pokračovali v represích. Přerovské povstání odstartovalo vlnu živelných povstání v českých zemích. Definitivně byl Přerov osvobozen Rudou armádou 8. května.
