Článek
„Kromě toho se soustředíme i na integraci uprchlíků do české společnosti, což zahrnuje jazykové kurzy, kulturní a pracovní poradenství a pomoc při hledání zaměstnání,“ řekla Novinkám ředitelka centra Lucie Beyerová.
Centrum se podle ní vzhledem k stále velkému počtu uprchlíků snaží o maximální koordinaci s ostatními organizacemi a vládními institucemi, aby pomoc byla co nejefektivnější. „Poskytujeme součinnost v různých malých projektech zaměřených hlavně na jazykové kurzy a možnost získání zaměstnání,“ poznamenala.
Služby centra využije denně padesát až sedmdesát lidí. „Každý den probíhají kurzy, přednášky, konzultace anebo přicházejí klienti v nouzi pro potraviny, oblečení nebo vybavení domácnosti,“ upřesnila ředitelka.
Ředitelka centra Lucie Beyerová u mapy Ukrajiny, na kterou klienti píšou vzkazy.
Dohromady za více než tři roky eviduje na 2800 klientů, zejména seniorů a žen s malými dětmi. „Každý týden evidujeme nové klienty, kteří právě přijeli do města nebo dosud nepotřebovali žádnou pomoc,“ podotkla Beyerová.
Největší zájem projevují klienti o tlumočení a doprovody k lékařům či do různých institucí.
„Zájem je také o konzultace, kde najít bydlení, zaměstnání a o kurzy českého jazyka.
Roste rovněž potřeba právního poradenství s problémy nevyplacení mezd a nesprávného zaměstnávání přes personální agentury, ale i přímé zaměstnavatele,“ přiblížila ředitelka.
Zájem o tlumočení nebo právní poradenství
Centrum sídlí ve dvoupatrové budově bývalého autobusového nádraží, jejíž prostory ale aktivitám přestávají stačit.
„Klientů, kteří potřebují kurzy českého jazyka a vzdělávání, je tolik, že někdy máme obsazený přednáškový sál i místnost asistenčního centra. Psycholog pak krizové situace často řeší i na chodbě. S kolegyněmi se s klienty na konzultace podle potřeby také snažíme vždy najít místo, kde nebudeme rušeni. Dětské centrum doslova praská ve švech,“ popsala ředitelka aktuální situaci.
Velmi nepříjemné je podle ní občasné chování některých lidí, kteří ukrajinské uprchlíky odsuzují. Sama prý byla svědkem situace, kdy klientku urážel asi padesátiletý muž, který si stěžoval, že uprchlíci zneužívají české zdravotnictví a sociální systém.
Centrum v čele s ředitelkou Lucií Beyerovou nabízí uprchlíkům řadu služeb včetně zajištění základních životních potřeb, jako je strava a oblečení.
„Realitu bohužel nezná. Klientka byla za dva a půl roku v Česku pouze u zubaře, kterého si doplácí, jako každý jiný. Pracuje celou dobu jako balička skla v podmínkách, které by spousta lidí nevydržela. Navíc má tři děti a stará se rovněž o babičku,“ uvedla ředitelka konkrétní příklad.
Těžkou hlavu si nedělá ani z celé řady nenávistných komentářů pod články na internetu a na sociálních sítích. „Každá zahrádka potřebuje hnůj, aby se jí dařilo,“ bere takové příspěvky s nadhledem. „Jsem si jistá, že nejvíce nepříjemní jsou lidé, kteří nikdy žádného uprchlíka osobně nepoznali a vycházejí jen z dezinformací, které na adresu Ukrajinců někde zaslechli,“ doplnila.
Zapojení ukrajinských dětí do škol je podle ní pohodové u dětí prvního stupně. Na druhém je to prý horší. Špatný psychický stav teenagerů je náročný pro učitele i je samotné. „Naše psycholožka řeší poměrně často špatnou adaptaci na prostředí. Teenageři mnohdy trpí ztrátou otce ve válce a nevidí pro sebe budoucnost,“ povšimla si.
Centrum v čele s ředitelkou Lucií Beyerovou nabízí uprchlíkům řadu služeb včetně zajištění základních životních potřeb, jako je strava a oblečení.
Některé ukrajinské děti se prý ve škole nevyhnou ani prvkům šikany. „Paradoxně častými iniciátory šikany jsou děti Ukrajinců, kteří tu byly již před válkou a doma poslouchají názory nazlobených rodičů, jimž vadí, že jim pomoc při jejich příchodu nebyla poskytnuta. Často také řešíme problémy nenávistných projevů romských dětí a jejich rodičů vůči uprchlíkům,“ popsala Beyerová.
Tepličtí Ukrajinci podle ní nevěří v brzké ukončení války. „Myslí si, že bude trvat ještě deset let. Moc by si přáli, aby se už nebombardovalo civilní obyvatelstvo.“
Ukrajinci nevěří v brzké ukončení války
I proto podle ní každým dnem narůstá počet lidí, kteří jsou nuceni budovat si v Teplicích nové domovy a počítají s tím, že v Česku zůstanou nastálo i po případném konci války. „Chtějí tu zůstat hlavně kvůli dětem, které si zde už našly nové kamarády a zvládly se naučit jazyk. Další přesun a likvidace toho, co zde již za tři roky vybudovali, je děsí. Opět vše prodat a uzavřít, to pro ně už není řešení,“ vylíčila Beyerová pocity klientů.
Centrum humanitární pomoci je nezisková organizace, včetně ředitelky zaměstnává deset lidí. Na jeho chodu pomáhají ale i desítky dobrovolníků. Kromě setkávání v centru jezdí komunita napříč generacemi například na poznávací výlety do okolí.
