Článek
Předseda zemědělského družstva Podlesí Ročov, pod které středisko Vinařice spadá, Josef Fric chodil od malička na chmelové brigády pomáhat babičce. Ledacos tak pamatuje.
„Dříve byly brigády pro vysokoškoláky povinné, ale nemyslím si, že to bylo za trest. Studenti poznali plno nových lidí, potkali lásky a lépe poznali i své kantory. Vybudovali si mezi sebou zvláštní vztah. Dnes by se tomu říkalo teambuilding,“ usmál se.
Chmel je nejprve potřeba sklidit z polí.
Generacím, které jezdily na chmelové brigády povinně to podle něj mnohé dalo. „Kromě řady přátelství také zjistili, co manuální práce obnáší a jak mnohdy těžké je si vydělat peníze,“ dodal.
Bývalí vysokoškoláci se podle něj do Vinařic vrací i nyní, co by dobrovolníci. „Přijedou třeba jen na víkend, aby si atmosféru připomněli,“ doplnil s tím, že vysokoškolské kolektivy jezdily na chmelové brigády zhruba do poloviny devadesátých let.
Brigádníci se při práci na česačce téměř nezastaví.
Nyní jsou brigády dobrovolné. Do letošní sklizně v Ročově a Vinařicích se zapojilo asi 220 brigádníků. Studentů je zhruba 150, doplňují je najatí pracovníci z ciziny, nebo místní, kteří se účastní každoročně. Podle Frice jde především o traktoristy, strojníky či zámečníky, kteří musejí být po ruce, aby případně porouchanou techniku co nejrychleji opravili.
1500 až 2500 Kč za den
Během sklizně je potřeba obsadit lidmi 17 česacích strojů a šest sušáren. „Makají každý den zhruba třináct hodin s přestávkami na stravu. Jednou za čas pak mají volný den. Denně si podle své pozice vydělají od 1500 do 2500 korun,“ uvedl předseda.
Většina brigádníků jezdí podle něj na celou sklizeň, tedy na tři týdny. „Zaměstnaní lidé si na brigádu buď berou dovolenou, nebo si to se svým zaměstnavatelem nějak domluví,“ doplnil.
Brigádníci jsou ubytovaní v buňkách s patřičným zázemím.
Ubytovaní jsou v buňkách s patřičným zázemím, které stojí naproti přes silnici od areálu střediska. Mají celodenní stravu zahrnující snídani, oběd, večeři a dvě svačiny.
„Mnoho z našich brigádníků se vrací, je to téměř polovina. Noví přijíždějí proto, že jim to doporučili jejich kamarádi, rodiče, prarodiče, starší sourozenci, kteří na brigádě v minulosti byli a dodnes na ni mají plno vzpomínek,“ řekl Novinkám vedoucí brigádníků Vojta Bednář, který letos „kroutí“ již 27. chmelovou brigádu.
Vedoucí brigádníků Vojta Bednář je letos na sedmadvacáté chmelové brigádě.
Chmelová sklizeň je podle něj fyzicky i psychicky náročná práce. „Je to ale také způsob, jak poznat nové lidi, a seznámit se s jiným stylem života, který studenti neznají a který je úplně jiný, než žijí ve městech, kde studují,“ připomněl.
Chmelové romance stále vznikají
Podle Bednáře stále platí, že během brigády vznikají románky. „Před lety se tady dal dohromady mladý pár, milenci poté jezdili na brigádu spolu. Letos tady poprvé nejsou, protože se jim narodilo miminko,“ poznamenal.
Dle jeho slov je pro mnoho studentů chmelová brigáda mnohem lepší alternativou než sedět za kasou v supermarketu, nebo stát u výrobní linky.
„Práce na čerstvém vzduchu, život v komunitě a celková atmosféra mají romantický nádech, který stále plno studentů láká. Chmel prostě lidi spojuje, člověk sem vždy zapadne,“ dodal.
Jeho slova potvrzují i samotní brigádníci, které kromě finanční odměny motivuje právě atmosféra brigády. „Je taková zvláštní,“ řekl Novinkám poněkud tajemně třiadvacetiletý Tomáš Ondra ze Západočeské univerzity v Plzni, který je na chmelu letos potřetí.
Podle o dva roky mladšího Tomáše Thima z ústecké univerzity skýtá brigáda plno zážitků. „Navíc získávám pracovní zkušenosti. A je to také dost o fyzičce,“ zmínil.
Na pivo po šichtě vždy síly zbývají
Oba dotázaní pracují na česačce, kde střídají pět pozic. Po šichtě se většina brigádníků vydá do místní hospody na pivo. „Bez toho to nejde, na to síly vždycky ještě máme,“ shodují se mladíci pobaveně a připouštějí, že ranní vstávání na další směnu bývá někdy krušné. „Občas je to nic moc, ale musíme,“ dodali.
Ubytování si pochvalují. „Je skromné, ale stačí to. Stejně se jdeme na pokoj jen vyspat,“ připustili. Nezatracují ani stravu. „Je to taková školní jídelna, ale chutná.“
Zatím co Tomáš Thim si za výdělek koupí tablet, druhý Tomáš nemá konkrétní plán. „Peníze utratím za společenský život během roku na vysoké škole,“ poznamenal.
Pro Pavlu Sukovou je brigáda v sušárně chmele srdcovou záležitostí.
Další brigádnicí je Pavla Suková, která bydlí přímo ve Vinařicích. Brigádu v sušárně chmele bere podle svých slov jako přivýdělek za odměnu. „Je to taková srdcovka,“ řekla Novinkám.
Sklizeň ve Vinařicích a Ročově začala ve druhé polovině minulého týdne a podle předsedy Frice bude trvat zhruba 24 dnů.
