Soukromé očko Fousek zve do četnické stanice v Lobkovicích. Unikátní projekt vás vrátí do časů první republiky

Četnická stanice v neratovické části Lobkovice funguje od roku 2017. Budova ve vlastnictví rodu Lobkowiczů původně sloužila jako hájovna, postupem času však zpustla a zůstala z ní ruina. Chátrající objekt se tehdy rozhodl zachránit zakladatel stanice Robert Dostál, který měl blízko k umění a podílel se mimo jiné na tvorbě filmových kostýmů. Svůj cit pro dobové prostředí plně využil při rekonstrukci a zařizování jednotlivých místností tak, aby věrně připomínaly práci a život prvorepublikových četníků.

Když dnes do této jedinečné dobové služebny zavítáte, hned mezi dveřmi vás přivítá detektiv Fousek, živoucí symbol a jedna z hlavních postav celé stanice. Jako soukromé očko sice sám četníkem není, ale do prostředí četnické služby přináší vlastní příběhy, neotřelý pohled a humor. Bývá tu každou sobotu už téměř čtyři roky a provází příchozí historií.

Při prohlídce stanice návštěvníci uvidí fascinující expozici, kterou nadšenci složitě dávali dohromady. Protože sehnat původní reálie je nesmírně náročné, tvoří výstavu kombinace dobových rekvizit a vzácných originálních předmětů. „Nemáme to vybavené přesně tak, jak by tehdy standardně vypadala každá stanice, protože sehnat tyto reálie je náročné,“ vysvětluje Fousek. K vidění je fotografická komora i pomůcky spojené s tehdejší kriminalistikou, jako je trasologie (nauka o stopách lidí, zvířat či vozidel) a mechanoskopie (zkoumání stop nástrojů).

K nejzajímavějším exponátům patří nářadí, které bylo skutečně zabaveno tehdejším kasařům, včetně dobové vrtačky. „Tohle je opravdu zabavený vercajk kasaře,“ upozorňuje Fousek a následně lidem názorně vysvětluje, jak se za první republiky otevíraly trezory. Kasař nejprve navrtal otvor do vnějšího pláště a plech postupně rozřezával podobně jako konzervu. Trezory byly dvouplášťové a prostor mezi stěnami vyplňoval popel, který měl obsah chránit před požárem. Pachatel ho proto musel vysypat, místo vyčistit a celý postup zopakovat na druhém plášti. Ani poté však neměl jistotu, že se dostane právě do přihrádky s penězi.

Skutečnou raritou je pak původní vybavení z četnické stanice v Tvarožné, kterého se tehdejší strážci zákona reálně dotýkali. „Na tu opravdu sahali četníci. To je svatá relikvie,“ říká Fousek s úsměvem.

Expozice připomíná i to, že život četníků nebyl jen o výsleších. Fousek pro dokreslení atmosféry několikrát natáhne starý mechanický gramofon bez elektřiny a místností se rozezní dobová hudba. „Uvnitř jsou pružiny, takže jeho spuštění chvíli trvá a je trochu náročnější. Žádná elektřina, žádné volume,“ ukazuje. Na závěr prohlídky připomíná vysokou autoritu a společenskou úctu, jaké se tehdejší četníci těšili. „Hlavně společenská úcta tam byla mnohem vyšší. Společenské vnímání četníka bylo jiné než dnes,“ uzavírá Fousek.

Za postavou svérázného detektiva Fouska stojí Dan Pelej, který pochází z umělecké rodiny, v civilním životě pracuje v čajovně a jeho aktivity zdaleka nekončí s odchodem posledního návštěvníka ze stanice. Je to soukromý vyšetřovatel ze staré školy, který řeší případy v duchu nejlepší prvorepublikové tradice. Jeho detektivní kancelář naleznete v domě přímo naproti četnické stanici, kde ve volném čase píše o svém alter egu detektivní rozhlasové povídky, laděné do temného noir stylu, a zastane u toho i roli střihače nebo grafika.