Článek
Jeden český strávník za rok spořádá v průměru podle statistiků 91,6 kilogramu nejrůznějších druhů zeleniny. Celkově je z toho té domácí 32 procent. Zákazníky téměř vždy nejvíc zajímá cena. Ta stále pozvolna roste paralelně s tím, jak rostou náklady.
„Cibuli nyní dodáváme do obchodů za 12 korun za kilogram,“ řekl Novinkám jednatel společnosti Hanka Mochov Petr Hanka, který u Zálezlic na Mělnicku a u Mochova pěstuje zeleninu a obilí na více než 800 hektarech zemědělské půdy.
„Cena roste s tím, jak rostou náklady na hnojiva, naftu i cena práce. V příštím roce má znovu růst minimální mzda, to vše tlačí cenu zeleniny nahoru,“ potvrzoval Hanka. K tomu se pořád pěstitelé musí potýkat s byrokracií a požadavky státu a úřadů a v neposlední řadě s počasím. „Pojistné nás stojí miliony korun, ale v poslední době už to není otázka, o kolik se pojistka zase zvedne, ale jestli nás vůbec někdo pojistí,“ upozornil na stále častější živelné pohromy, které ničí úrodu.
To potvrzovala i pěstitelka z Královéhradecka a současně předsedkyně Zelinářské unie Čech a Moravy Monika Nebeská při pondělním zahájení hlavní sklizně zeleniny. „Vloni přišla dvě krupobití dva týdny před sklizní, pak už nebylo co sklízet,“ dokládala Nebeská. „Letos jsou výnosy zatím dobré, ale záležet bude na vývoji počasí v nejbližších týdnech,“ dodala Nebeská.
Třetina z domova, zbytek z dovozu
Všechna rizika a složitosti se podle Nebeské projevují tak, že meziročně klesla výměra ploch určených pro pěstování zeleniny. Zatímco vloni zelináři pěstovali své plodiny od okurek či květáku přes česnek a celer až po petržel a fazole na ploše 12,3 tisíce hektarů, letos to je skoro o 500 hektarů méně na ploše 11,8 tisíce hektarů. Pokles se týká právě mrkve, cibule a zelí.
Novodobý rekord ve využití plochy drží rok 2002 s 12,7 tisíci hektarů, ale už bylo i výrazně hůř. V letech 2005 až 2015, až na jednu výjimku, nepřekročila plocha pro pěstování zeleniny 10 tisíc hektarů, takže ve srovnání s tímto obdobím se přeci jen pěstování zeleniny rozmohlo.
Co se týká soběstačnosti, je na tom české zemědělství nejlépe v zelí. Tuzemská produkce pokryje přes 58 procent spotřeby. U mrkve stačí místní pěstitelé pokrýt 52 procent spotřeby a u cibule je to necelá 42 procenta a u hodně konzumovaných rajčat je to jen 20 procent. Celkově je soběstačnost u zeleniny na úrovni 32,4 procenta. Zbytek se musí dovážet.
Bez závlahy se neobejdou
Potravinový ombudsman Jindřich Fialka potvrdil, že pro zákazníky je většinou při nákupu rozhodující cena. „Až 60 procent spotřebitelů se rozhoduje podle ceny, až na dalších místech je kvalita a původ,“ potvrzoval Fialka. Aby se zájem o domácí produkty navýšil, tlačí stát různými programy například na zkracování dodavatelských řetězců, aby se zboží dostalo co nejkratší cestou z pole na talíř, nebo na podporu využití zdejších výpěstků ve školním stravování.
„Pokud chceme zachovat českou zeleninu i v budoucnu, potřebujeme vytvořit podmínky, které pěstitelům umožní dlouhodobě plánovat a investovat. Zásadní budou investice do zavlažování, bez toho už se zelináři neobejdou,“ apelovala Nebeská.