Článek
Podle návrhu rozpočtu má školství v příštím roce dostat 287,9 miliardy korun, ministr Robert Plaga (za ANO) přitom ještě na konci srpna mluvil o 292 miliardách. Jen na povinné výdaje v rozpočtu chybí asi šest miliard. Co to o vládě, která slibuje navýšení výdajů na úroveň zemí OECD, vypovídá?
Je to zklamání, protože návrh jde proti tomu, co vládní strany před volbami i po nich slibovaly. Hnutí ANO mluvilo o školství jako o prioritě, odmítalo škrty a kabinet se zavázal přibližovat výdaje na vzdělávání k průměru zemí OECD či Evropské unie. Jenže návrh na rok 2027 znamená, že podíl výdajů na školství na HDP znovu klesne, přibližně z 3,52 na 3,38 procenta. Ekonomika i mzdy mají růst rychleji než peníze pro školství.
Je fér říct, že problém nezačal se současnou vládou. Relativní financování školství klesalo už za předchozího kabinetu. O to více ale učitelé čekali, že se nyní trend obrátí. Pokud chce Babišova vláda své vlastní závazky skutečně naplnit a začít Česko přibližovat k zemím OECD, měl by se rozpočet ministerstva školství pro rok 2027 pohybovat kolem 334 miliard korun. Aktuální návrh je přibližně o 46 miliard nižší.
Věříte slibu vlády, že v roce 2029 bude průměrný učitelský plat 75 tisíc korun?
V tuhle chvíli tomu nic nenasvědčuje. Kdyby se měly platy do tří let zvednout až na tuto částku, musely by příští rok vyrůst asi o 12 procent. V plánu je však zvýšení zhruba jen o tři až čtyři procenta. Pro školy je to špatná zpráva, už jednou jsme viděli, že při zvyšování platů měli lidé o učitelství větší zájem, při jejich snižování začnou naopak odcházet.
Podle střednědobého rozpočtového výhledu, který ministerstvo financí předložilo spolu s rozpočtem, mají ale výdaje na školství naopak postupně klesat až k částce 269,6 miliardy korun v roce 2029. Co to se školami udělá?
Pokud by se střednědobý výhled skutečně naplnil, školství by dále zaostávalo. Nejde jen o platy učitelů, peníze potřebují i další pracovníci, od speciálních pedagogů po psychology. Školám rostou náklady a zároveň se po nich požaduje stále více, a to od podpory žáků se speciálními potřebami přes školní psychology až po řešení vzdělávacích nerovností.
Velkým problémem je také nejistota. To, s jakými prostředky mohou počítat, potřebují školy vědět několik let dopředu. A my dnes stále nemáme zajištěno například ani financování podpůrných profesí, školních psychologů nebo cílené podpory škol s vyšším podílem znevýhodněných žáků. Pokud má být školství prioritou, nestačí to opakovat v programových dokumentech. Musí to být vidět ve státním rozpočtu.
Michal Kaderka
- Středoškolský učitel mediální výchovy, dějepisu a základů společenských věd, zároveň učí o umělé inteligenci.
- V roce 2017 spoluzakládal Učitelskou platformu, která v současnosti sdružuje přes 400 aktivních učitelů, upozorňuje na problémy v českém školství a napomáhá v jejich řešení.
- Od letošního května platformě předsedá, post převzal po Petře Mazancové.
Když mluvíte o nejistotě… Ministr Plaga začal hned po svém nástupu do funkce dělat rychlé změny. Odložil zahájení výuky podle upraveného rámcového vzdělávacího programu na základních a mateřských školách a chce tento program ještě revidovat, mluví o změnách v odkladech školní docházky, ruší a opět se zavádějí přípravné třídy a další. Jak to učitelé vnímají?
Nejde jenom o současnou vládu, ale mezi učiteli obecně panuje extrémně velká nedůvěra vůči státu. Způsobují to právě neustálé změny. Vidím to u přípravných tříd. V jejich případě se loni rozhodlo, že od roku 2029 nemají existovat. Hnutí ANO se na tomto rozhodnutí ve Sněmovně podílelo, a přesto je teď zase vrací. Za mě je sice dobré, že budou, protože jsem toho názoru, že jsou potřeba, ale rozhodně by to nemělo být tak, že školy budou pořád dokola něco zavádět, rušit a zavádět.
Tušíte, proč se to v politice děje?
Je to způsobené tím, že se politika dělá na sociálních sítích. Smrskává se do tiktokových videí, do hurónských prohlášení, a to potom dopadá na vzdělávání. Najednou se situace změnila, tak to prostě zrušíme. A voličům to nevadí, části z nich nepřekáží, že se jimi volená strana chová nepředvídatelně.
Co ale tyto všemožné otočky dělají s učiteli a dalšími pracovníky ve školách?
Ve chvíli, kdy jste ve škole a pořád vám někdo říká, že se bude něco měnit, začnete být vůči tomu odolný. Přestanete to brát vážně, protože vůbec nevíte, jestli se věc dotáhne do konce a jestli má smysl vydávat na ni energii. Efekt je mnohem více devastační, než když uděláte špatnou reformu.
Můžete popsat, jak se to projevuje?
V Česku máme obrovský formalismus. Když se nám něco nelíbí, tak nestávkujeme jako třeba v zahraničí, ale vykazujeme, že to děláme, i když ve skutečnosti se tím neřídíme. Například 90 procent škol má ve svém vzdělávacím programu, že se věnují mediálnímu vzdělávání, ale ve skutečnosti to nedělají.
Náměstek ministryně financí Petr Mach (SPD) přišel s tím, že škrtnutí 9. ročníku základní školy může státu ušetřit 50 miliard korun ročně. Předsedovi Sněmovny Tomio Okamurovi (SPD) a premiérovi Babišovi se nápad natolik líbil, že ho veřejně podpořili. Nakonec musel zasáhnout ministr školství a vysvětlit svým kolegům, že nic takového není pravda. Co vám taková diskuze o budoucnosti škol říká?
Samozřejmě to není dobré! Není to kvalitní vládnutí, když přijde premiér a předseda sněmovny, kteří o vzdělávání neví vůbec nic, s tím, že jejich cílem je na něm ušetřit. Berou to pouze jako účetní položku. Když chtějí ušetřit, můžeme zrušit celé školství. To je dokonalá ukázka toho, jak bychom se o vzdělávání bavit neměli. Zároveň tuším, jaká je vize premiéra pro vzdělávání.
Jaká?
Žádná. Andrej Babiš nemá naprosto žádnou vizi, jak by mělo vypadat vzdělávání, protože je to něco, co ho vůbec nezajímá. Když byl ministrem financí, tak tvrdil, že máme příliš mnoho maturantů, že nepotřebujeme vzdělávat děti digitálně pro průmysl 4.0, protože jemu chybí pracovníci v drůbežárně. Dívá se pohledem člověka, který zaměstnává lidi. Když mají maturitu, mají hned jiné ambice a požadavky. On nepotřebuje lidi s maturitou.
Pro systém je hrozně nebezpečné, když se k segmentům, jako je vzdělávání, ale i třeba zdravotnictví nebo bezpečnost, vyjadřují lidé, u kterých se to míjí s jejich kvalifikací.