Vězni začnou pomáhat v nemocnicích i pardubické knihovně. Školy se zdráhají

Mimo areál věznice se rozhodně nedostanou odsouzení za vraždu nebo nebezpeční recidivisté. Ti, kteří budou pracovat mimo zdi pardubické věznice, za svoji pomoc nebudou zatím dostávat plat. Budou jen dobrovolně pomáhat. Navíc s jejich prací mimo věznici musí souhlasit odborníci.

Kraj i věznice si od tohoto kroku slibují lepší socializaci vězňů po výkonu trestu. Zaměstnáváním odsouzených by mohl kraj vyřešit i chybějící pracovní sílu, kterou nemocnice, ústavy i muzea na úklidové nebo zahradnické práce špatně shánějí.

„Věznice nemohou být jako pevnosti, kde byl vězněn Monte Christo. To k nápravě odsouzených nepovede. Recidiva je v ČR mimořádná a přesahuje 70 procent,“ řekl hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (3PK).

Kraj chce do zaměstnávání zapojit perspektivní vězně, aby pomohl zastavit recidivu a zároveň přiměl odsouzené ke společenské odpovědnosti. V pardubickém Východočeském muzeu pracují vězni deset let. Jeho šéf nikdy nezaznamenal problém. „Pracují u nás na zámeckých valech, udržují zeleň v Ohrazenicích, pomáhají se stěhováním. V zimě nechodí, ale jinak dvakrát týdně,“ řekl ředitel muzea Tomáš Libánek.

Na vedení věznice se obrátil na podnět své manželky, která pracuje v mediační a probační službě, ta přišla s nápadem požádat o pomoc věznici.

„Potřebovali jsme uklidit celý kanál kolem hradební zdi, proto jsem se spojil s ředitelem věznice. Zaměstnávání odsouzenců má pozitivní dopad na návštěvníky, kteří pracující vězně nevnímají tak negativně. Navíc je na trestancích vidět, že je práce u nás baví, že jsou na čerstvém vzduchu. Vidí spokojeného návštěvníka a práci za sebou, která se veřejnosti líbí,“ dodal Libánek.

Jako dobrovolníci budou moci pracovat odsouzení také v Krajské knihovně v Pardubicích. V pátek si pro podrobnější informace přišla její ředitelka. „Je to pro nás zajímavá nabídka. Spatřuju v tom morálně-etický a společenský aspekt,“ řekla Radomíra Kodetová.

Knihovna sídlí v historických budovách, jež jsou poměrně náročné na údržbu. Většina zaměstnanců jsou starší ženy, takže chlapská pomoc bude podle Kodetové vítána.

„Protože za to nebudeme platit, můžeme ušetřené finance, což jsou peníze daňových poplatníků, věnovat na programy pro děti nebo znevýhodněné. Zkrátka v tom vidím několikerou šanci,“ dodala Kodetová.

Komu se zatím do spolupráce s vězni nechce, jsou školy. Tam byla reakce na výzvu, zda se připojí k zaměstnávání vězňů, nejmenší.

„Že to není vhodné a co by se stalo, kdyby potkali studenti a žáci vězně při úklidu. Je to dvojí příklad, jednak dobré praxe, ale je to i negativní příklad pro dítě. Zaměstnávání vězňů má smysl nejen o prázdninách, kdy jim vězeň poseká trávu,“ řekl Netolický.

Vězni mají pracovní zakázky od zdejších firem. Pomáhali ale také například v Králíkách při zajištění vojenské akce Cihelna a úklidu po ní.

„Odsouzený je veden k práci, může být společensky prospěšný, někteří vnímají potřebu odčinit, co udělali, a mají nakročeno k výhodám. Mohou být lépe hodnoceni, mít kázeňskou odměnu, když to bude na dobrovolnosti, a má to vliv na jejich možné podmíněné propuštění,“ řekl ředitel Věznice Pardubice Jaroslav Rozsíval.

Josef Adámek je ve vězení 2,5 roku. Od začátku pracuje ve vězeňské kuchyni. Měl restauraci v Hradci Králové.

„Nemusím být 24 hodin na oddíle. Jsem z něj deset hodin pryč a rychleji mi to utíká,“ řekl Adámek. Dobrovolnickou práci do krajských organizací by zřejmě šel dělat, ale doufá, že bude za měsíc podmíněně propuštěný.

V Česku je zaměstnáno přibližně 7800 vězňů, což je zhruba 60 procent vězňů, kteří mohou pracovat a nemají například zdravotní omezení. Z tohoto počtu okolo 4000 bývá na externím pracovišti mimo věznici.

„Pracujeme na tom, aby vězeň změnil dosavadní pohled na svůj život,“ uvedl generální ředitel Vězeňské služby ČR Tomáš Hůlka.