Článek
Ve vesnici se zhruba 350 obyvateli právě budují novou kanalizaci, a tak Kučera stojí nedaleko stavebního stroje a dívá se, jak auta navážejí materiál. Na vše dohlíží, funkci starosty jako neuvolněný kombinuje se svým dlouholetým povoláním zootechnika.
Vzpomínáte si na svůj první úřední den?
Ten byl hektický, starostu jsem začal dělat po invalidním důchodci, který řekl, že tuto funkci dělat nemůže kvůli invalidnímu důchodu, že by o něj přišel. Vůbec nic jsem o vedení úřadu nevěděl. Pak mi bývalý předseda národního výboru předal klíče. A tím jsem začal.
Můžete se ohlédnout za tím, jak se vyvinula za 36 let starostenská agenda? Začínal jste pár měsíců po sametové revoluci, srovnávat tedy můžete.
TADY DOMA
TADY DOMA je předvolební seriál Novinek přinášející zajímavé pohledy na komunální politiku.
Určitě přibylo dokumentů. Zpočátku jsme si vyhověli. Byla úplně jiná doba než za komunismu. Víc jsme si pomáhali. Teď je všechno elektronické, těžko se s někým vidíte. Dokumenty přijdou e-mailem, datovou schránkou. Papírů je čím dál víc.
Počátek devadesátých let byl turbulentní. Projevovalo se to i v tom, jak se vám jednalo s lidmi?
Lidi k sobě měli blíž a byli zvyklí ještě trochu poslouchat z předchozího režimu. V současné době má každý pravdu a jen on.
To není dobrý vklad do vesnické pospolitosti, o niž byste se měl jako starosta snažit.
Pospolitost je u nás na nulovém bodu. Pořádat zábavu je skoro nadlidský úkol, nikdo to nechce dělat, dva, tři lidé to nespasí. I návštěvnost je čím dál horší. Za ty roky mají lidé jen svůj baráček, televizi nebo jiné záliby a mezi lidi moc nechodí.
Co jim jako vesnice nabízíte?
Dotujeme tady prodejnu potravin, kterou tu drží soukromník společně s krajským úřadem, aby tu byl obchod pro starší spoluobčany. Máme tu hospůdku, která má otevřeno od čtvrtku do soboty, návštěvnost je minimální. Jenže pivo v marketu stojí jedenáct korun, a to si vypijí raději doma. Celkově je to dané vztahem lidí. Mají jen zájem o to, jak sehnat peníze, aby mohli žít. Platy sice šly nahoru, ale raketa to není.
Když se řekne jméno vaší obce, vybavím si povodně, které rychle přijdou a rychle odejdou. Stále vás trápí?
Pořád i když méně než v devadesátých letech. Povodí Labe postavilo hráz na padesátiletou povodňovou vodu. Před dvěma lety nás to vypláchlo.
Pro vesnici o 350 obyvatelích s omezeným rozpočtem je každý chodník či hřiště malým zázrakem. Co se povedlo uskutečnit?
Za 30 let se povedl plynovod, vodovod, veřejné osvětlení a silnice, nyní děláme kanalizaci za 70 milionů korun. Problém je sehnat peníze, všechno nejde najednou.
Jak dlouho jste na kanalizaci šetřili?
Zhruba 15 let, dostali jsme 60 procent státní dotaci a deset procent od Pardubického kraje, třicet milionů korun musíme sehnat my.
V obci jste vzhledem k počtu obyvatel neuvolněným starostou. Co děláte, když nepracujete pro obec?
Dělám zootechnika v zemědělském družstvu, kde pracuju od roku 1983. Už se těším do důchodu, který mě čeká příští rok v březnu.
Když už jsme u těch letopočtů: v roce 2023 jste od Svazku měst a obcí získal titul Nejzasloužilejší starosta. Potěšilo vás to?
Potěšilo, ale neovlivnilo. Zůstávám stále sám sebou.
Tehdy jste řekl, že byste rád úřad předal někomu dalšímu. Máte nástupce?
Mám, ale jak se blíží volby, zjišťuju, že nemám. Nevím, jak to tady dopadne, kandidátů je minimum, nikdo do toho nechce jít, zvlášť když je neuvolněný.
Nezvažujete, že byste ještě jedno období zvládl?
Mám ještě nějaký čas se rozhodnout. (kandidátky do komunálních voleb se uzavírají 4.8. v 16 hodin - pozn. red.). Starat se při mé práci ještě o probíhající stavbu kanalizace, to je katastrofický scénář, i když stavební dozor mi hodně pomáhá. Není možné to zvládnout. A už stárnu.
Jak vaše dvojí práce ovlivnila vaši rodinu?
Moc mě nevidí. Mám nějaké záliby, mám osm vnoučat.
Kdybyste se rozhodl nekandidovat, nechybělo by vám přece jen to starostování?
Ne, skutečně ne. Zapomenu na to. Kdyby někdo chtěl, poradím rád. Nezavřel bych dveře s prásknutím. Těch třicet šest let mi stačilo.
Proč si myslíte, že se nikomu nechce vést obec?
Je to na úkor volného času. A musíte se orientovat tak nějak ve všem: životním prostředí, stavebním úřadu, mezilidských vztazích. Neříkám, že z finančního hlediska je to úplně špatné, ale je to starost navíc, nehledě k tomu, že se to nepočítá k důchodu. Počítá se do daňového přiznání. Jako starosta platím úřadu daň a zdravotní pojištění, v družstvu platím zdravotní, sociální a daň. A protože mám pár pozemků po rodičích, tak stejně každý rok doplácím. Důchod jde mimo, ten se mi počítá jen z práce zootechnika.
Ale kdyby opravdu nebylo zbytí… Na kandidátce jste?
Ne, ještě ne. Určitě bych ale nechtěl, aby nekandidoval nikdo a obec by zanikla. Abychom přešli pod Pardubice.
Na praporu obce a ve znaku máte zlatou rybu. Kdyby vám mohla splnit soukromé a starostenské přání, co byste po ní žádal?
Zdraví. Nic víc.
A pro obec?
Dát to do pořádku po kanalizaci, chodníky a silnice, jsou v hrozném stavu. A byty pro mladé bych si přál. Ne ale v satelitním bydlení, ti by se do života obce nezapojili. Vím od ostatních kolegů starostů, že se tam lidé přijedou jen vyspat a zase jedou do práce. Mladé lidi bych chtěl, ale není to tu pro ně jednoduché. V současné době tady stojí pozemek tři miliony korun, dalších šest stavba. Obec má asi dvacet pět hektarů pozemků, ale dál od obce.
Co vám dělá radost?
Děti.
