Socha Messiho v Bukovce bude, je rozhodnutý superfanoušek Argentiny

Fasáda domu svítí v modrobílém provedení, které zdobí i dodávku se speciální poznávací značkou MARADONA. A nechybí tu ani socha legendárního Diega.

„Stačí políbit jeho nohu a ono to funguje. Zvítězíme. Ale levou. Levou nohu,“ volá 52letý Čurby na návštěvníka, který sem v neděli v podvečer přijel od Pardubic.

Návštěvníkem je František Kolín. Také fandí Argentině, a tak když se o tomto fotbalovém svatostánku dozvěděl, přijel si ho prohlédnout na vlastní oči. Samozřejmě v modrobílém dresu s desítkou na zádech. Miloslav Urbanec ho hned ochotně pozval dál.

„Má to tu krásné. Obdivuju, když jsou lidé do něčeho zapálení,“ vylíčil své dojmy Novinkám František Kolín.

Bohužel průběh nedělního večera zdejším fotbalovým srdcařům mnoho radosti neudělal. Argentina podlehla Španělsku 1:0, prosadit se nedokázala ani největší argentinská hvězda Lionel Messi.

„Je to slabé, slabé. Nikdo nechce udělat chybu. Messi musí ještě něco ukázat,“ neztrácel ještě o přestávce optimismus Miloslav Urbanec. Ovšem ani vzepětí v samém závěru už prohru jeho favoritů neodvrátilo.

„No je to jen fotbal. Ale ta socha Messiho, ta tu stejně bude,“ upozornil Urbanec na svůj plán, jak ještě vylepšit fotbalový chrám.

Argentině fandí už od svých čtyř let, když roku 1978 Argentina na domácím mistrovství poprvé získala světový titul.

„Fotbal tam je daleko víc než sport. Je to absolutní vášeň, odpověď na všechny špatný věci v životě. Je to vytržení z normálu, z obyčejnosti,“ je přesvědčený Miloslav Urbanec. On sám byl v Argentině třikrát a má tam mnoho kamarádů.

„Spousta z nich mi teď psala, že ani nemůžou spát. Chodí po ulicích Buenos Aires i jiných městech a těší se na finále. Je to úžasné, že nás to takhle dokáže propojit,“ popisoval ještě před výkopem nedělního finále.

Argentinské nadšení pro fotbal považuje za inspiraci i pro běžný život. „Ti kluci hrají jako o život. Většinou pocházejí z chudých poměrů, je to pro ně vlastně výtah do lepšího života. A je to hrozně vidět. V jejich tvářích, v tom, jak zpívají hymnu, jak všechno dělají naplno. Já sám jsem už byl na dně, devětadvacet let žiju s diagnózou abstinující alkoholik. Ale stejně jako oni neumím nic dělat napolovic,“ vysvětluje své životní krédo.

Před čtyřmi lety na mistrovství v Kataru byl Urbanec osobně. Letos do Ameriky ale nevyrazil. „Teď jsem tady s dětmi a taky mě to moc těší. Vlastně nejsem schopný vydejchat Trumpa. Nerozumím té politice. Do Ameriky jezdím někdy od roku 2002, ale teď tam nepojedu,“ popisuje, proč dal přednost fandění doma.

První argentinská vlajka se u Urbancových na dvoře objevila už dávno, výrazně se ale místní výzdoba rozšířila až po vítězství Argentiny na MS v Kataru před čtyřmi lety.

Návštěvník tu najde velkoplošný mural s Messim zvedajícím pohár mistrů světa a místo zahrady fotbalové hřiště, jež odkazuje na Maradonův klub Atlético Boca Juniors. K vidění je tu také socha Maradony od akademického sochaře Františka Bálka. Je otočná. Může sledovat, jak se na hřišti hraje, nebo hledět směrem k oknu do Urbancovic kuchyně.

„Já jsem zvyklý dělat vše naplno. Stejně tak pořádám hudební festival v Trutnově, naplno také fandím. Naštěstí mám tolerantní partnerku,“ směje se Miloslav Urbanec s tím, že to je fanouškovství do konce života.

„A nejenom mého, ale věřím, že celé mé rodiny a nejen té. I mých dětí a jejich dětí a dětí jejich dětí. To bude určitě pokračovat,“ směje se hrdý táta pěti potomků, z nichž jedno má jméno Lionel.

„Narodil se před 17 lety. Už tehdy jsem věděl, že Messi je skvělý hráč,“ vysvětluje výběr jména pro svého syna.

Když chtěl později pro další dítě jméno po Maradonovi, to už se partnerce nelíbilo, třeba se ale rodina ještě dočká, jak naznačil Čurbyho syn Maxim Lionel Urbanec.

„I když používám spíš své první křestní jméno, jsem na Lionela hrdý. A pokud budu mít jednou syna, určitě mu dám jméno po Diegovi,“ dokazuje Maxim Lionel, že se fotbalová vášeň rozhodně dědí. I na Diega Armanda Urbance tak možná jednou dojde.