Článek
Rozhodčí z anglického Sheffieldu začal pískat v roce 1980 a od té doby odřídil přibližně 5500 utkání. Dodnes píská mužské, ženské i mládežnické zápasy pod hlavičkou místní fotbalové asociace. Na hřiště vyráží zhruba třikrát týdně.
S úsměvem říká, že stále čeká na pozvánku na světový šampionát. Podle svých slov by tlak spojený s největší fotbalovou akcí zvládl bez problémů.
„Jsem přísný rozhodčí. Držím se pravidel a hráči mě za to respektují,“ uvedl Foster pro agenturu AP. Dodal, že by byl raději nejmladším než nejstarším arbitrem, ale pokud by Anglie v budoucnu znovu hostila mistrovství světa, prý by svou přihlášku klidně poslal.
Důležitá je autorita, VAR mu vadí
Přestože je s úrovní rozhodování na velkých turnajích převážně spokojený, myslí si, že dnešní rozhodčí často nechávají hráčům příliš velký prostor. Vadí mu zejména situace, kdy fotbalisté po sporných verdiktech obklopují rozhodčího a snaží se ho ovlivnit.
Podle Fostera by měl arbitr od první chvíle ukázat, kdo má na hřišti autoritu. Kdyby se hráči snažili vyvíjet nátlak na něj, okamžitě by je napomenul žlutou kartou. Stejně přísný postoj zastává i vůči simulování. Hráče, kteří po nepatrném kontaktu padají k zemi, jako by utrpěli vážné zranění, by podle něj rozhodčí měli trestat častěji.
Devadesátiletému rozhodčímu se příliš nezamlouvá ani moderní podoba fotbalu. Domnívá se, že některé nové předpisy hru zbytečně komplikují. Skeptický je také vůči videorozhodčímu VAR.
Za problematické považuje především posuzování ofsajdů s pomocí technologií. Podle něj nedává smysl, když je hráč potrestán za to, že byl v ofsajdu jen o několik centimetrů. Nelíbí se mu ani praxe, kdy čároví rozhodčí v některých situacích záměrně nezvedají praporek okamžitě.
Od hráče k rozhodčímu
Fotbal hrál Foster už jako mladý za amatérský klub Bamford FC. Kariéru mu ale v první polovině padesátých let ukončilo zranění kolena. Později působil jako trenér a nakonec se rozhodl stát rozhodčím. Zkoušky složil v roce 1980 s výsledkem 98 procent.
Během let rozhodoval tisíce zápasů, včetně charitativních utkání, v nichž nastupovali bývalí profesionální fotbalisté. Na hřišti se potkal také s někdejší anglickou hvězdou Tonym Curriem.
Na každý zápas se Foster pečlivě připravuje. Před odchodem na hřiště snídá ovesnou kaši, cereálie nebo toast s marmeládou. Zakládá si také na dokonale čisté výstroji. Dres pravidelně pere a černé kopačky po každém utkání pečlivě čistí, aby byly připravené na další zápas.
Za svou dobrou kondici vděčí mimo jiné životnímu stylu z mládí. Domnívá se, že mu prospělo i skromnější stravování během válečných let, kdy se podle něj jedlo méně sladkostí a více jednoduchých potravin.
